Říjen 2012

ANO, NĚCO JE OPRAVDU VELMI ŠPATNĚ, KDYŽ

25. října 2012 v 7:59



jediná osoba v této zemi nemá intelektové dispozice jako tento holandský pán, který dal dohromady tohleto:


Kde jsou ti všichni zdejší historici a umělci, kteří na cosi takového nemají? Včetně mě.
Kde jsou, a čeho jsou tak akorát vert tihle, věčně mobilující a žvástající v komentářích pod články zde na blozích?
Aspoň že já nemám mobila...
A taky dělám téma, které přede mnou snad taky asi nikdo, ale radost z něho jako výsledku nemám ani šestnáctinovou, oproti tomu jak mě hned ráno (a poprvé někdo nejvíc v letošním roce) rozjasnil tenhleten pamětí/imaginací Bludný Holanďan.






DUCHAŘINA aneb VŠECHNO JE ŠPATNĚ

23. října 2012 v 8:49




Když jsem onehdy umísťovala na Písmáka tyto tři stručné texty, naprosto jsem, ubohá, netušila, v jakém prostředí jsem kvůli nim ocitla.
Předesílám, že tamty moje příspěvky jsou v jednotlivostech původní, a musela jsem tedy kvůli nim sestudovávat i vidět na vlastní oči prameny, dokonce takové, které doposud na internetu nebyly zveřejněny sebemenším odkazem.
Zatímco když jsem se ovšem pokoušela moje prameny na netu ověřit, hrůza a hanba mě jímaly, jak v jednotlivých odkazech jejich pisálci vykrádají jeden druhého pořád dokolečka, aniž, a to mi připadá zásadní, aniž by do toho kolotoče přidali cokoli svého: nějakou vlastní zkušenost, popis pokusu, nebo třeba i ono cosi jako nějakou vyčtenost. V každé případě míním odraz nebo výsledek vlastní snahy, zkušenosti, zážitku, dokonce existence.

Oním neustálým opisováním jeden od druhého se nejenom mění v mašiny, ale též v naprosté blbce, popřípadě absolutní blbky, neboť v obou případech v monstra na způsob zombies bez otěru či sebemenšího projevu jakékoli vlastní vědomé existence.
Proto mi nebylo pochopitelné to, co nazvu jejich základní snahou, jež se úplně nejvíc projevuje především zde na blozích: třebaže naprosto nechápou původní žánr zápisníku a něčeho opravdu původního nejsou schopni, zejména se snaží, zajímají, usilují a intrikují, aby na takovýchto cancech měli zejména co nejvíce návštěvníků. Aby byli co nejoblíbenější, popřípadě nejúspěšnější, nejpopulárnější, nejnavštěvovanější. Nejznámější.
Žánr intimně intimní zdefraudovali na bulvár.

Pro tento účel se slučují do skupin, potažmo gangů, popřípadě klak, navzájem si se sobě podobnými ty nekonečně vyvařované plky chválí, vynášejí vzájemně úroveň těch žvástů vysoko nad všechny modré oblohy a horizonty, třebaže rozumným z nich ničeho nelze použít.
Pouze jimi substituují nudu, v níž setrvale žijí, které se nechtějí zbavit, poněvadž jsou zejména líní přemýšlet.

O souvislostech, řekla bych, především.

TO JE MOJE … TÉMA !!!

10. října 2012 v 5:59



[08.10.2012, 17:36]
Nespavost, černý
beze, paradiktýne,
nechť mu pomine!


Když jsem si o prázdninách připravoval figurku k vizuální demonstraci jednoho odstavce Wittgensteinových ZÁPISKŮ (tedy v knížečce hned toho prvního, ať případný zájemce nehledá), dospěl jsem k několikeré zajímavé zkušenosti.
Bába s polenem z děje Lynchova televizního seriálu TWIN PEAKS - jejíž poslání bylo mi roky dramaturgicky nejasné. V souvislosti s mým příběhem jsem možná dospěl k jejímu výkladu polena, zřejmě borovicového, jako hmoty, z níž má posléze vzniknout jakýsi kus. Již opracovaný, vnějšně vytvarovaný - a tedy v účelu i významu srozumitelný.
Neposoudím, nakolik ve mně tahle vzpomínka vězela, když jsem před pár roky požádal jednoho z mých známých, takového toho věčného běhače a všemožně jinak sportsmena, aby mi s příležitostí přinesl kus dřeva, který ho nějak čímsi při míjení osloví.
Po nějakém čase mi přinesl kus větve dlouhé na loket, o níž jsem se celé roky, co se v předsíni sušila položena nahoře na trubce plynového vedení, podle načervenalého zbarvení celý ten čas domníval, že je borovicová, ale nikterak ji s osobou i věcí Lynchovy babizny nespojoval.
Letos tedy přišla řada na ilustraci k Wittgensteinovu odstavci, že sám nemám jediný nástroj, kterým bych dřevo do tvaru opracoval, učinil jsem tak u ponku pod přístřeškem zahradního domku mého spolužáka z jakže už dávných let devítiletky; pokud se jedná o mnou přinesenou surovinu, on soudil, že se jedná o lipáčí.
Jen jsem poprve zajel rašplí v oblasti krku příští kuželky, rozlila se známá vůně, takového čehosi jako hořce nakyslého dávna, cosi mi připomínající, jen si to, takříkajíc proustovsky, vybavit...

Hotovou hladce vysmirkovanou figuru jsem si potom odnesl nazpátek na mou současnou adresu, položil na parapet nežli ji zítra natřu podle Wittgensteinovy instrukce celou nažluto, místností se rozlila těžká kořeněná vůně, obvykle spím dobře, usínaje hned se zalehnutím, protože mám čisté svědomí - ale onu noc jsem doslova spal jako dřevo, bez jakéhokoli nápadu, inu, jako to lynchovské babí poleno.
Nezajímal jsem se o oprávněnost mého dojmu, neboť jsem z vlastní zkušenosti věděl, a ihned nabízel každému, kdo si mi sebeméně postěžoval na nespavost, čili insomnii: k posteli si na noc dej panáka z černého bezu, čím většího a z čerstvějšího dřeva, tím procedura bude účinnější, stul se na bok, párkrát se zhluboka nadechni ústy, nešetři se, až semhle k pupku, dech černého bezu omamuje, spánek pod jeho smrdutými listy na tebe padne i o polednách, tak to doporučovaly již babičky.
Nevím o žádném, jimž jsem radil, že by si vystrouhal paradiktýnovou loutku, do lékárny z cesty sejít je mnohem pohodlněji snadnější.


[28.09.2012, 07:38]
Hou, Paradictus
je černý kohout, suma
temnot s věčnou tmou.






O TUZEMSKÝCH DÖBEELECH LÍNÝCH TROCHU JINAK:

7. října 2012 v 8:11



Tomu, popřípadě takové, jež by hodlali proti vymezujícímu označení z titulku cokoli namítat, předvádím inscenaci onoho základního rozdílu mezi hravou dělností a naprosto tupým buranským alibismem neschopným jakéhokoli následného intelektového rozvíjení čehokoli, takový cosi jako vývar tématu, vývar, či spíše jen pouhou umělohmotnou esenci, nacházíme-li se v prostředí kuchyně v okolí pečící trouby mě naprosto nezajímajícího účelu i typu.
Poněvadž stejně tak bych v jiné verzi téhož mohl být svědkem domorodě obdobných žvástů například před počítačem - nebo předmětem, věcí, příležitostí, znalostí nebo události zcela jiného druhu. Výsledek by byl pokaždé domorodě stejný, nezajímající se, dopředu v ničem nejdoucí.
Při uchopení (významově) obdobně nijaký.



angel.screen - 29.09.12 15:53:12
Jak péct paradiktýnky?
Dobrý den, ví tady někdo, jak se peče, nebo kdysi peklo cukroví PARADIKTÝNKY z téhleté básničky? Má někdo recept? Nemohu najít.

Na svatého Paradiktýna
slunce mrká do komína.

V cukroví zvaném
paradiktýnky černý
bez voní z síňky.

Strepitula Strepitula [Správce tohoto fóra] - 29.09.12 22:19:38
RE: Jak péct...
Ježiši, to slyším prvně. Leda zkusit přes vyhledavač, jestli by něco nevyjelo ;-)

angel.screen angel.screen - 30.09.12 06:39:57
RE: Jak péct...
Ve vyhledávači samozřejmě nic není, proto se ptám.

janelca janelca - 30.09.12 20:51:50
RE: Jak péct...
Máš to dobře napsané?? ;-)

Fraxos Fraxos - 01.10.12 05:15:22
RE: Jak péct...
Ve správném či špatném napsání asi základní problém nebude - jde zde o cosi jiného: víte/nevíte, popřípadě: jestli která sama třeba zrekonstruujete dávný recept. Nebo předtím prohrabete kuchařské knížky po prababičce... Za pár minut končím noční stráž.

janelca janelca - 01.10.12 16:30:09
RE: Jak péct...
Hledala jsem všude a Paradiktýnky....nikde nic neznamená.
Při noční stráži můžeš klidně zkoumat. 8-)

Strepitula Strepitula [Správce tohoto fóra] - 02.10.12 11:40:49
RE: Jak péct...
Dobrá, dobrá... :-))

Strepitula Strepitula [Správce tohoto fóra] - 02.10.12 13:47:13
RE: Jak péct...
Tam je víc lidí. Víc hlav, víc ví a třeba někdo poradí ;-)

angel.screen angel.screen - 02.10.12 18:53:41
RE: Jak péct...
Skvělá rada. A kompetentní. Už jsem tam koukla a zadala. Díky.

hasmon@email.cz hasmon@email.cz [Správce tohoto fóra] - 03.10.12 11:28:03
RE: Jak péct...
jo, a přímo bych se zeptala Gurmeta. Je to profík ;-)

eda.maznak.cempirek eda.maznak.cempirek - 07.10.12 07:49:12
RE: Jak péct...



Diskusie > gurmet > PARADIKTÝNKY
PARADIKTÝNKY
8 komentárov

gurmet, 3. októbra 2012 o 16:34
Dobrý den, hledám recept na cukroví zvané PARADIKTÝNKY .
V cukroví zvaném
paradiktýnky černý
bez voní z síňky.
Pokud někdo takovýto recept má a může mi ho napsat děkuji moc.
E-mail: jirka.miksik@gmail.com

helca103, 3. októbra 2012 o 22:35
tak to by aj mňa zaujímalo čo je to za pečivo,ešte som o takom nepočula

aroooo, 3. októbra 2012 o 23:23
niečo z bazy?

lusinkab, 4. októbra 2012 o 04:49
no tak o tomto som nepocula ani ujo google to nepozna :-) jedine co my vyskocilio,ze sa tento nazov pouzil v nejakej basnicke :-))))

izabella929, 4. októbra 2012 o 09:24
mám podobný recept z bazy, ale nie z čistej,,,,ale ako má ten koláč , ktorý hľadá naša varecháčka vyzerať, nemám potuchy...gurmet, napíš aspoň, ako vyzerá...

tiginko, 4. októbra 2012 o 11:35
@izabella929 recept podobný čomu?

babidka, 4. októbra 2012 o 14:33
:-))))))))))))cital to v basnicke a teraz by chcel vediet -co to je??!

lilienocka, včera 15:54
Niečo neiste som našla na nete, posielam link.
» legalizaceslova.blog.cz/1210/legalizace-ctvrta...
Rozobera sa tam toto pecivo, skus kontaktovat p. Konopaskovu, Feel art.
Nezabudni potom zverejnit recept na Vareche, celkom som zvedava :-)



angel.screen angel.screen - 02.10.12 18:51:52
Jak péct paradiktýnky?
Dobrý den, ví tady někdo, jak se peče, nebo kdysi peklo cukroví PARADIKTÝNKY z téhleté básničky? Má někdo recept? Nemohu najít.

Na svatého Paradiktýna
slunce mrká do komína.

V cukroví zvaném
paradiktýnky černý
bez voní z síňky.

Takometa Takometa [Správce tohoto fóra] - 03.10.12 20:54:10
RE: Jak péct...
A fakt se peklo? :-) Zkus se zeptat na fóru Moučníky všeho druhu.

eda.maznak.cempirek eda.maznak.cempirek - 07.10.12 07:52:29
RE: Jak péct...

O ČEM JE VČEREJŠÍ HAIKU?

6. října 2012 v 10:27



[05.10.2012, 18:27] 
Polibek chuti
kozičkového vína?

Paradiktýna!!!

Krajový moravský název Kozičkové víno pochází z barvy bílé, analogie k barvě roun jarních kozlátek, a souvisí se stejně jarními květy černého bezu, čili chebzu, rostliny, stromu, na stotisíckrát kouzelného.
Nemůžete spát, trpíte neklidným spánkem, nic snadnějšího - vystrouhejte si z čerstvého dřeva stromu chebzového kuželku, čím větší, tím účinnější, zavřete dveře pokoje, v němž hodláte tentokrát klidně spát, vyřezaného panáka si postavte nebo položte blízko své hlavy, párkrát se zhluboka ústy nadýchněte té podivné kořeněné horké vůně, která odhání každý hmyz...
Za nějaký čas si vyvoněný talisman nahraďte čerstvým, kdo neví, zvýrazňuji, chebzové dřevo, stejně jako černofialové kuličky podzimních plodů, obdobně jako bělostně husté obláčky hroznů jarních okvětí, odnepaměti souvisejí s vílami, zrovna chebzí je činí neviditelnými - a že ony svedou v reálném světě nabývat podob lidských, jen ten mírně štiplavý zápach černého bezu je prozrazuje, proto ona zmíněná vůně kozičkového vína, do něhož kromě cukru a citronové kůry i skořicová špetka náleží, kdo si dává při setkání s neznámými dívčinami pozor, jen takový se vystříhá příštích možných nedobrých skutků plynoucích ze záměny.
Obdobnou vůni jako kozičkové víno má i jarní velmi osvěživá limonáda z květů černého bezu, nebo opravdu velmi účinné z téže suroviny šampaňské.
Jsou místa, kde se před stromy černého bezu kleká, neboť je považován moudrými za rostlinu dlouhověkosti, tedy i v tomto případě související s vílami, neboť ty, jak známo, jsou nekonečně dlouhověké.
Chceš-li si tedy pořídit do domácnosti vílu, pomni, a namáhaj rozum i nos, při nejprvnějším polibku nepodléhej sugesci či dokonce hypnóze chvíle, třebas naopak zpozornělý vzdáleně jemnou vůni černého bezu v dechu své nové milé ucítíš...

Vílám se tedy v jednom z krajově moravských nářečí říkává paradiktýny, likéru nebo pálence z kuliček černého bezu odvozeně paradiktýnka, popřípadě změkčele paradiktínka, odkud, kvůli čemu, nebo jakým způsobem tahleta označující slova vzešla, netuším.

Ale z hodin školních fyzikálních pokusů si stejně uchváceně jako tehdy pamatuji tamtu bílou kuličku z bezové duše pověšenou na niti ostře ihned přitáhnutou ke každému zdroji elektrického vlnění, ebonitovou tyčí třenou liščím ohonem počínaje, vždyť případná vílí těla jsou stejně tak energeticky bezhmotná. Možná jen zhmotnělé vůně, každá paradiktýna vážící sotva co motýlí vzdech...


NE, TO OPRAVDU NENÍ LENOST

6. října 2012 v 6:20



To je jenom pouze debilita katastroficky smíchaná s nevychovatelným blbstvím, co má za následek jediné: genocidní zločinnost.
Dal jsem si práci, ale na jediném zdejší blogu nenašel sebemenší zmínku - o čemsi tak zásadně jdoucím proti tomu, čemu se říká civilizace.
V žádné demokratické remi by nebylo možné, aby se v nejbližším okruhu prezidenta nacházel takový mravní zmrd - a ke všemu, a zejména, všemu obyvatelstvu takové země aby to bylo naprosto jedno.
Vylučuji se tedy i tu z jejich počtu a zveřejňuji - co již v civilizaci mělo být dávno v novinách, a jedinému ze zdejších natřikrát mnou popisovaných debilů stejně nedojde.

Tak alespoň citáty ze svazky.cz:

41895-42884
25.06.1985
VSEO S-SNB Praha a Středočeského kraje
42830
Láďa
Jakl
Ladislav
17.
Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování
18391-19400
07.09.1979
Statisticko-evidenční odbor FMV
19192
DĚKAN
JAKL
Ladislav
17.12.1959
Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování
21861-22870
13.08.1981
Statisticko-evidenční odbor FMV
22592
DĚKAN
JAKL
Ladislav
17.12.1959
Archivní protokol agenturních svazků a spisů spolupracovníků
77837-81138
17.11.1986
Statisticko-evidenční odbor FMV
42830
792763
Láďa
Jakl
Ladislav
17.12.1959
Archivní protokol operativních svazků centrálních útvarů FMV a S-StB Praha
678619-712286
10.05.1979
Statisticko-evidenční odbor FMV
22592, 19192
692086
Děkan
Jakl
Ladislav
17.12.1959


Protokol registrace svazků spolupracovníků
75001-76000
21.01.1976
SAO Správa VKR ZVO
75978
Zuzana
JAKL
VACLAV
25.12.1954
Protokol registrace svazků spolupracovníků
75951-76940
23.09.1976
SAO Správa VKR ZVO
75978
Zuzana
Jakl
Václav
25.12.1954






NAD CITÁTEM Z KNIHY SPISOVATELE FRANZE KAFKY

5. října 2012 v 6:06



Na včerejší blog o domorodé lenivosti se mi v komentářích ozvali dva zcela místně průměrní debili, kolik jich ještě podprůměrnějších vstoupilo dovnitř, nesvedu (i kvůli nefungujícímu počítadlu) sdělit nebo alespoň odhadnout - ale předpokládám takových domorodě banálně tupých vizitorů neschopných jakékoli mentální reakce docela početný houfec.
Budiž, na další podobné mentální zrůdy a kurióza si dneska políčím jinak.


PŘED ZÁKONEM
[04.10.2012, 17:14]
Hleď, před Zákonem
paradiktum. "Co umíš?"
"Pokoušet tvůj um."


Totéž, identické zněním, jsem pro pokus již včera umístil i na Písmáka, zde pod odkazem http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=416750 . Do tohoto, písmáckého, napajedla dochází zase jiná sorta ztupělých tuzemců, zejména pávit se jejich vymyšlenou duchovností, uvidíme tedy i s důkazy, kolika z nich alespoň naskočí dojem, že tahle veršovánka nějak intelektuálně souvisí s citátem z románu PROCES Franze Kafky, jenž bývává občas jako fragment uváděn i jako samostatná povídka s názvem PŘED ZÁKONEM.
Cosi je tady se včerejším mým článkem i Kafkovým úryvkem identické, a něco jiné, cosi je tu opět onou wittgensteinovskou tautologií i analogií, totéž, i když v mnohém jiné, jinak, nedospělí domorodci drtí do sebe toho Kafku, z takové četby si do sebe leda tak vsugerovávají neurózy a jiné obdobné přiboudliny (u některých případů následně spojené i s případným nočním pomočováním), které ovšem s nimi samými nemají naprosto žádné mentální souvislosti, když, jak už bylo k včerejšímu řečeno, a stručným tímto testem jejich (ne)reakcemi nazpátek bude dokázáno, jsou jenom pouze buransky tupě netečnými debily. Neschopnými tvořivě rozvíjet cokoli.
Konzumentská tupost.
Konzumentská tupost.
Rozvíjená, tedy tomto případě spíše jen rozmazávaná nebo nebo nějak jinak obdobně rozpatlávaná, ovšem v nekonečně mnoha třeba počítačových, nebo jiných, programech. Třeba v těch, v nichž si ústavní debilové s obdobně plně oddaným zaujetím rozmazávají jejich zas exkrementy.




PARADIKTUM – ČILI ZÁSLOVÍ

4. října 2012 v 5:49



Když zdejším českem s oprávněně malým č před nějakým časem bloudila Meg Ryan po stopách jejího dědečka, válečného pilota, všimla si jisté všeobecně sdílené vlastnosti, která snad nejreprezentativněji charakterizuje zdejší obyvatelstvo. Ona sama potom v New Yorku mezi přáteli mluvila o všeobecném komplexu vražednosti dobré rady.
A popisovala tento úkaz zhruba takhle: pokud si kdokoli v tamtom česku za mořem s čímkoli neví radu a zadá svoji svízel jako dotaz třeba do nějaké diskuze na netu, ihned se na takovou příležitost ozvou jedinci, kteří ihned radí, kde by se zeptali oni sami, nebo kam by klikli, pátraje po určitě souvisejícím odkazu.
Vždy zmobilizovaným domorodcům jim stojí za to ihned radit, a zejména se vytahovat, namísto aby oni, co jinému radí, ihned učinili sami - a to ne proto, aby si ověřili platnost svých rad, ale aby byli dělní, skutečně k pomoci.
Alibisticky radit, nezaujatě navrhovat, znamená jen žvanit, udělat totéž sám znamená nejméně popostoupit skrze vlastní zkušenost v chápání světa.
Namísto toho druhého sám, či sama, usilovat, a namísto žvástu odevzdat nazpátek (ač nežádán a neprošena) svůj, jejich, výsledek vlastního samostatného pátrání, rozvíjeného svého souvisejícího zájmu jakéhokoli druhu. A nejenom ten - též cosi v sumě obohacené o vlastní autentickou zkušenost, nikoli jen opět o nějaký ten typický/y český nezávazný žvást.
Dobrou radou je tak pouze to, co v původním tazateli rozvíjí jakoukoli jeho invenci, domorodě obvyklé žvásty, či dokonce ony ty zde tak tolik oblíbené hlášky, jakýkoli intelektový elán leda tak vrahounsky ubíjejí.
Proto obvykle Meg Ryan končívá její obdobná vyprávění na dotyčné zámořské téma charakterizujícím slovem vrazi, adekvátně popisující takové, kteří po jejich návštěvách jakýchkoli témat se obdobně snaží po sobě nezanechat žádné stopy, žádné důkazy jejich vlastních dělně živých přítomností.
Pokud snad někdo nesouhlasíte, zde je stručný test: Jak bys tedy rozvinul nebo rozvinula význam nebo situaci takhle stručně napsaného slova: paradiktum?
Ne, to opravdu není nějaká ta snadno omluvitelná ležérní lenost, jedná se skutečně o sofistikovaně intelektovou zločinnost zbavenou vědoucí přítomnosti, ano, s přihlédnutím k příkladu obdobné netečnosti strážců koncentračních táborů dokonce až o cosi jako genocidující holocaust.



LEGALIZACE ČTVRTÁ

2. října 2012 v 11:09



[27.09.2012, 13:23]
Na svatého Paradiktýna
slunce mrká do komína.

V cukroví zvaném
paradiktýnky černý
bez voní z síňky.


> Datum: 27.09.2012 10:05
> Předmět: Re: Dobrý ve?er paní Zuzano, d?kuji, ?e jste se mi zase koukla na
>
Napečiem a nafotím p. Lojkásek. A určite dám ochutnať a zhodnotiť aspoň rodine :)
Ešte stále som bez vlastného PC. Zvláštne ako rýchlo sa človek stane celkom závislým.
Užite si deň aspoň trocha paradiktálne,
Zuzana Konopásková - Feel Art

> Od: "\Alena M. Černá\"
> Datum: 01.10.2012 11:28
> Předmět: Re: Dobrý den dámy, dovoluji si stručnou zprávu: zajímám se o případný
>
Vážený pane,
k Vašemu dotazu sděluji, že níže uvedené výrazy se (ostatně dle očekávání) ve staročeské slovní zásobě do konce 15. století, kterou se naše oddělení především zabývá, nevyskytují.
S pozdravem
Alena Černá

> Datum: 01.10.2012 09:29
> Předmět: RE: Dobré ráno, dobrý den ve Strážnici, kam si dovoluji prosbu:
>
Vážený pane Tomane,
k Vašemu dotazu mohu sdělit, že známejméno Paradiktýn - v souvislosti s pranostikou "Nasvatého Paradiktýna slunce mrká do komína". Pod označením paradiktýnkapak máme zaznamenán druh pečiva, cukroví.
Pokud by Vám šlo o výklad významu pojmu,doporučuji obrátit se na Ústav pro jazyk český AV ČR: http://www.ujc.cas.cz/
S pozdravem a přáním pěkného dne
Mgr. Jarmila Teturová
Vedoucí Centra lidových tradic
Národní ústav lidové kultury
Strážnice

> Datum: 30.09.2012 22:55
> Předmět: Re: LEGALIZACE
>
Dobrý večer p. Lojkásek,
zajtra večer konečne pečiem Paradiktýnky. Prinesiem si sem z práce
fotoaparát a dám to hneď večer na net aj s receptom. Pošlem Vám potom
link.
Stále premýšľam nad vhodnými ingredienciami, aby z toho bolo skutočne
paradiktálne chutné "cukroví". Možno si ho niekto podľa receptu upečie
na Vianoce.
Teším sa,
dobrú noc
Zuzana Konopásková

> Datum: 02.10.2012 16:35
> Předmět: Re: LEGALIZACE
>
Vy ste mi ale dal s tou čiernou bazou!
Na kríkoch už ani bobuľka. Zohnala som šťavu - jablkovo-čiernobazovú.
Ešte sa pokúsim niekde zohnať bazový likér. Každopádne, budem musieť
trocha pozmeniť receptúru. Ale aj z tej šťavy to už mám premyslené.
Ale i tak sa teraz usmievam, verím, že sa nové vianočné pečivo bude na
Vianoce piecť aspoň v jednej ďalšej domácnosti :)
Zuzana Konopásková