O ČEM JE VČEREJŠÍ HAIKU?

6. října 2012 v 10:27



[05.10.2012, 18:27] 
Polibek chuti
kozičkového vína?

Paradiktýna!!!

Krajový moravský název Kozičkové víno pochází z barvy bílé, analogie k barvě roun jarních kozlátek, a souvisí se stejně jarními květy černého bezu, čili chebzu, rostliny, stromu, na stotisíckrát kouzelného.
Nemůžete spát, trpíte neklidným spánkem, nic snadnějšího - vystrouhejte si z čerstvého dřeva stromu chebzového kuželku, čím větší, tím účinnější, zavřete dveře pokoje, v němž hodláte tentokrát klidně spát, vyřezaného panáka si postavte nebo položte blízko své hlavy, párkrát se zhluboka ústy nadýchněte té podivné kořeněné horké vůně, která odhání každý hmyz...
Za nějaký čas si vyvoněný talisman nahraďte čerstvým, kdo neví, zvýrazňuji, chebzové dřevo, stejně jako černofialové kuličky podzimních plodů, obdobně jako bělostně husté obláčky hroznů jarních okvětí, odnepaměti souvisejí s vílami, zrovna chebzí je činí neviditelnými - a že ony svedou v reálném světě nabývat podob lidských, jen ten mírně štiplavý zápach černého bezu je prozrazuje, proto ona zmíněná vůně kozičkového vína, do něhož kromě cukru a citronové kůry i skořicová špetka náleží, kdo si dává při setkání s neznámými dívčinami pozor, jen takový se vystříhá příštích možných nedobrých skutků plynoucích ze záměny.
Obdobnou vůni jako kozičkové víno má i jarní velmi osvěživá limonáda z květů černého bezu, nebo opravdu velmi účinné z téže suroviny šampaňské.
Jsou místa, kde se před stromy černého bezu kleká, neboť je považován moudrými za rostlinu dlouhověkosti, tedy i v tomto případě související s vílami, neboť ty, jak známo, jsou nekonečně dlouhověké.
Chceš-li si tedy pořídit do domácnosti vílu, pomni, a namáhaj rozum i nos, při nejprvnějším polibku nepodléhej sugesci či dokonce hypnóze chvíle, třebas naopak zpozornělý vzdáleně jemnou vůni černého bezu v dechu své nové milé ucítíš...

Vílám se tedy v jednom z krajově moravských nářečí říkává paradiktýny, likéru nebo pálence z kuliček černého bezu odvozeně paradiktýnka, popřípadě změkčele paradiktínka, odkud, kvůli čemu, nebo jakým způsobem tahleta označující slova vzešla, netuším.

Ale z hodin školních fyzikálních pokusů si stejně uchváceně jako tehdy pamatuji tamtu bílou kuličku z bezové duše pověšenou na niti ostře ihned přitáhnutou ke každému zdroji elektrického vlnění, ebonitovou tyčí třenou liščím ohonem počínaje, vždyť případná vílí těla jsou stejně tak energeticky bezhmotná. Možná jen zhmotnělé vůně, každá paradiktýna vážící sotva co motýlí vzdech...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | Web | 7. října 2012 v 9:42 | Reagovat

Mam adresu jedneho dobreho...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama