TO JE MOJE … TÉMA !!!

10. října 2012 v 5:59



[08.10.2012, 17:36]
Nespavost, černý
beze, paradiktýne,
nechť mu pomine!


Když jsem si o prázdninách připravoval figurku k vizuální demonstraci jednoho odstavce Wittgensteinových ZÁPISKŮ (tedy v knížečce hned toho prvního, ať případný zájemce nehledá), dospěl jsem k několikeré zajímavé zkušenosti.
Bába s polenem z děje Lynchova televizního seriálu TWIN PEAKS - jejíž poslání bylo mi roky dramaturgicky nejasné. V souvislosti s mým příběhem jsem možná dospěl k jejímu výkladu polena, zřejmě borovicového, jako hmoty, z níž má posléze vzniknout jakýsi kus. Již opracovaný, vnějšně vytvarovaný - a tedy v účelu i významu srozumitelný.
Neposoudím, nakolik ve mně tahle vzpomínka vězela, když jsem před pár roky požádal jednoho z mých známých, takového toho věčného běhače a všemožně jinak sportsmena, aby mi s příležitostí přinesl kus dřeva, který ho nějak čímsi při míjení osloví.
Po nějakém čase mi přinesl kus větve dlouhé na loket, o níž jsem se celé roky, co se v předsíni sušila položena nahoře na trubce plynového vedení, podle načervenalého zbarvení celý ten čas domníval, že je borovicová, ale nikterak ji s osobou i věcí Lynchovy babizny nespojoval.
Letos tedy přišla řada na ilustraci k Wittgensteinovu odstavci, že sám nemám jediný nástroj, kterým bych dřevo do tvaru opracoval, učinil jsem tak u ponku pod přístřeškem zahradního domku mého spolužáka z jakže už dávných let devítiletky; pokud se jedná o mnou přinesenou surovinu, on soudil, že se jedná o lipáčí.
Jen jsem poprve zajel rašplí v oblasti krku příští kuželky, rozlila se známá vůně, takového čehosi jako hořce nakyslého dávna, cosi mi připomínající, jen si to, takříkajíc proustovsky, vybavit...

Hotovou hladce vysmirkovanou figuru jsem si potom odnesl nazpátek na mou současnou adresu, položil na parapet nežli ji zítra natřu podle Wittgensteinovy instrukce celou nažluto, místností se rozlila těžká kořeněná vůně, obvykle spím dobře, usínaje hned se zalehnutím, protože mám čisté svědomí - ale onu noc jsem doslova spal jako dřevo, bez jakéhokoli nápadu, inu, jako to lynchovské babí poleno.
Nezajímal jsem se o oprávněnost mého dojmu, neboť jsem z vlastní zkušenosti věděl, a ihned nabízel každému, kdo si mi sebeméně postěžoval na nespavost, čili insomnii: k posteli si na noc dej panáka z černého bezu, čím většího a z čerstvějšího dřeva, tím procedura bude účinnější, stul se na bok, párkrát se zhluboka nadechni ústy, nešetři se, až semhle k pupku, dech černého bezu omamuje, spánek pod jeho smrdutými listy na tebe padne i o polednách, tak to doporučovaly již babičky.
Nevím o žádném, jimž jsem radil, že by si vystrouhal paradiktýnovou loutku, do lékárny z cesty sejít je mnohem pohodlněji snadnější.


[28.09.2012, 07:38]
Hou, Paradictus
je černý kohout, suma
temnot s věčnou tmou.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama