KAŽDÁ OSOBNOST JE SLOŽENA ZE SLOV.

14. listopadu 2012 v 9:42



I jen pouhé slovo může zabít, učíval na jeho cestách svatý Paradiktýn.

A nemíval pouze na mysli toliko užití slova ve smyslu magickém, k zaříkávání nebo čárům, popřípadě kouzlům druhu woodoo, kdy pár slov zaklínadla může po čase, do roka a do dne například, přivodit komusi pouhým slovem prokletému nemoc nebo dokonce smrt.
V dnešních časech na cosi takovému nevěříme, inflací snadnosti a bezmyšlenkovitosti, s níž dnes slova používáme, jsme se vzdálili od jejich podstat, podstatnosti, váhy, tíže, hrdelním trestným činem dnes již není například uřknutí slovem; k občasnému poveselení soudních senátů zbyla jen pouhá pomluva - která ovšem kdysi dávněji i ona měla moc komusi zásadně změnit nebo odňat život naprostou devastací pouhé pověsti.
Slovo tenkrát jakoby v sobě mělo obsažený i uživateli vnímaný i sdílený potenciál nad pouhé jeho zapsání, jakousi energii, jež svedla s užitím slova i věcně fyzicky působit.

Současným příkladem čehosi obdobného budiž síla desinformace, která obdobně dokáže rozvrátit politická zřízení, nejobyčejnější pravidla elementárně společenského soužití, říše, banky, průmyslové korporace, bankovní trhy i celá království, kdy i tu stačí vyřčené jedno obzvláště účinné slovo, obdobně jako třeba v politických projevech a nebo reklamě.
I v takových případech slovo není jen pouhým znakem, nýbrž i jakousi působící věcností.
Obdobně každé grafomanství, nebo zásadní většina současné domácí televizní publicistiky, si není vědomo tíhy vážnosti či závažnosti slov, zatímco existují na tomto glóbu země, jejichž obyvatelé jako tázáni jednotlivci dokáží kdykoli reprodukovat slova nejméně prvních tří vět jejich ústavy.

Lidový světec Paradiktýn obdobně věděl, aniž byl nadbytečně vyslovoval, že celé státy, církve i mocnářství trvají pouze ve slovech, na jejichž základě vznikly, a vyslovovat vlastně nemusel, neboť jemu okolní tohle úplně samozřejmě věděli - a zejména: ctili.
Všechny vskutku lidské závazky, sliby a smlouvy jsou odtenkrát až podnes založeny na pouhých vyřčených slovech, za ty věky kromě zparchantělosti zvyků se změnil a zdobytečněl pouze úděl právníků.

Vyřčené slovo může zabít, a to nejen zesíleno přístroji do ohromného hluku a zamířené na hlavy kojenců, některá kýmsi jinými vyřčená slova si přece v sobě nosíme celý život, a ona nám kromě chronických nemocí příslušných částí útrob způsobují i naše stresy, komplexy, nejistoty a neurózy, včetně základních změn charakterů - například vůně čehokoli, ač zajisté oproti slovům věcné povahy, nám nezpůsobují jako individuálním osobám i kolektivům tolik nezvratných následků.
"Slovo, víte, není jenom slovo, slovo není jen co vzduch, slovo je zejména duch a jeho tíže, je jakoby obaleno v existenci něčím, co bych nazval paradictum."

Paradiktum?
Paradiktum?
Ten bláznivý pocestný snad někde nemírně konzumoval rum.
A nebo je od přírody bzum.

Začali ho posměšně přezdívat po jeho vlastním slovu, smávávali se tenkrát bláznivému, slovy, obdobně jak stejně tak nechápou, slovy, sami sebe dnes.

Užívajíce slov bez vědomí si jejich podstat.

Dokonce slov paradikt.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama