SAMOTA, CO TO JE?, ZEPTAL BY SE SVATÝ PARADIKTÝN.

28. listopadu 2012 v 10:46



Když ještě po světě chodíval, tak vždycky sám. Nikoliv snad opuštěně, ale tak pomalu, že by mu z jeho současníků, pachtících se za cíli, žádný v takových chvílích nestačil.
Jeho myšlenky byly naopak velmi řízné, a proto si i v nich stačíval sám.
Pokud mluvíval, pak jedině sám se sebou, opomenul-li občas tohle pravidlo a oslovil mimoděk kohosi z mimojdoucích, rázem si připadal, že to je on sám, kdo zrovna oněměl.
Zajímalo ho zejména, co se děje, jak se děje, za hranicí slov jako jejich zevních podob.
Chtěl si zejména sám zjistit a pečlivě si ověřit, je-li v tamtěch místech taková samota a prázdno, jak se povídává v řádcích učenějších, nežli se cítil být on.
Zajímat se o vakuum rozumu takto nebezpečné samoty, přece nemůže žádný nežli kaskadér, který si ani na chvíli nepřipadá být sám.
Samota je jiným výrazem pro krajinu nudy - z tohoto ohledu nazíráno, svatý Paradiktýn tenkrát nežil sám.
.
Včera jsem na pár hodin podlehl smutku z neodstranitelné blbosti jiného, a z náhlého nedostatku vlastní invence se nudil brouzdáním po internetu - kdesi jsem narazil na obrázek řady stylizovaných bosých lidských chodidel vyrobených z oblázků, nahoře s pěti položenými kamínky namísto prstů. Zevloval jsem, aniž ihned tento podnět stáhnul.
Dnes již si nevzpomenu, nenajdu, a přitom jsem mohl mít dnešní blog doprovázející obrázek.
.
Jak by řekl svatý Paradiktýn: Nedostatek samoty vede hlúpé tak leda ke škodám.
Ale i kdyby se nudili až na sám kraj slov, oni za tú bránu, není jim dané, nevlezú.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama