"To, co potřebuji? … Kdybych tak dneska svedl být Gastonem Bachelardem."

21. listopadu 2012 v 13:46



Snad se ve svých příštích úvahách neminu, když na úvod pustím tuhletu dnešní první bublinu.




Snad tato ukázka i v jiném vzbudila mému podobný dojem, že totiž červené vytištěné slovo je po pouhém prvním kole už jiné, nežli bylo na samém začátku ukázky. Tatáž červená je přece již postupně zhodnocená znalostí, že se tu jedná o postupný koloběh postupných změn 3 základních barev prostřednictvím tří z nich smíchaných barev vedlejších, ovšem pro toho, kdo nezná schéma tohoto základního trojúhelníka, marně bych se vysvětlováním namáhal.
V každém případě však soudím, že v/po každém dalším kole projekce týchž obrázků fyzicky stále stejné prezentace divákových informací o oné červené verzi slova přibývá.

Jak nazvat ono ve výsledné sumě původnímu slovu jaksi navíc, za situace naší soustředěné pozornosti se dějící onen stav postupně se ze sebe sama indukujících informací, to cosi povšimnuté námi v rozvoji, co postupnou důvěrnější znalostí jakoby ve významu nabývalo, nafukovalo se, bobtnalo a nebo kynulo?






Druhé kolo našeho pokusu je negativním obrazem předešlé konstelace, všechno obrázek po obrázku je jak bylo předtím, jenomže svým způsobem nahlíženo v jakémsi zrcadle.
Sázím se s divákem, že v průběhu prvního shlížení mu stručně bleskla myšlenka, kdy už nastane ten zákmih nápisu v červeném odstínu, přesně jak stál na samém začátku minulé ukázky.
Všechno je v původních barevných odstínech nainscenováno tak, že toužící divák by se v opaku původního nedočkal, kdybych prezentoval pouhých 6 obrázků jako v minulé verzi - v téhle druhé variantě byl na konci každé dílčí série přidán proto ještě jeden (zřetelně červený v dogmatu povinně opozitní zelené), opět v účelu, aby samoplozením ke stavu významu původního slova prostřednictvím aktivně prožívané divácké zkušenosti ještě zážitkem pár dílčích významů slovu přibylo.

Snad lze shrnout, že oproti minulému stavu se původní slovo poněkud změnilo, a čímsi se už navždycky bude lišit od téhož slova "slovo", které použije kdosi, jenž se nezúčastnil tohoto triviálního pokusu.




Další verze téhož případu pozorování existence slova jako čehosi nabývajícího průběžně dodatečného významu je nepatrnými postupnými změnami sporná, divák nesvede nuance rozlišit. Byť se jedná o sadu pouhých postupných 11 obrázků.




Teprve v systému jakéhosi zrychlení, když odstranil jsem z původních obrázků každý druhý, skokově se měnící významové nuance změn jsou postřehnutelny líp, a já mohu dodat, popřípadě opravdu málo nápadně upozornit na, svou obzvláště delikatesní libůstku na koncích obou těchto řad, totiž na bílý zápis slova na bílém pozadí.
Kdy slovo je, existuje, aniž viděno.




Obdobně v negativní verzi černá na černém - která ovšem, alespoň mi, přináší ještě jeden divácký zážitek navíc: entoptický vjem opoždění doznívání stínu právě minulého obrázku v jejich za sebou skákající řadě.

Jak jenom nazvat ten souhrn zkušeností, který mi rozbohatil dosavadní mi známý význam jednoho slova, a to v tom rozsahu nakolik se stalo oproti témuž slovu v obeznámenosti kohosi jiného, jenž stejné nezažil?
Psané, nebo řečené, námi dvěma příště použité totéž slovo bude vypadat nebo znít naprosto stejně, ovšem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama