Téma týdne "Noční stvorové"

12. prosince 2012 v 11:24



Tenkrát, nevím, co to byl za den, v týdnu, myslím, ale jeho datum můžu doložit, tak tenkrát ten večer nežli jsem usnul, zaslechl jsem zřetelně, i když do mého začínajícího se spánku s rozpadávající se už ozvěnou, tak teda uvědomoval jsem si, že slyším jak z jakéhosi rádia, které žádné takové, sakra, v bytě přece roky nemám, nutilo se mi do mysli současně, prostě jsem tenkrát slyšel cosi, jak kdybych byl posluchačem jakési rozhlasové přednášky,
ta entita, na kterou se ptáte, je zřejmě význam a vy si pod slovem, húúú, pojmem slovo představujete, nesprávně, húúúú, jen ten, slovní, húúúúú, obal. Vámi navrhovaná terminologická distinkce slovo, húúúúú, hííííííí, paraslovo, húúúúúúúúúú, vhodná není, hííííííí, protože v lingvistice se s oběma stránkami slova pracuje. Možná si přečtěte, nebo prolistujte, nejsa lingvistou, húúúúúú, knihu de Saussura Kurs obecné lingvistiky, húúúúú, existuje v mnoha jazycích, mj., mj., mj., húúúú, i v češtině, húúúú, nebo knihu Františka Čermáka, húúúúú, húúúúúú,
jak tedy píšu, propadal jsem se tehdy do spánku jako někde pod rozhlasovým vysílačem, maje pilný den za sebou, bylo to letos v září, někdy uprostředka, ani bych si v tamtěch chvílích nevzpomněl, jaké vlastně bylo od rána počasí, jedno bylo jisté nadevšecko, povinnost jednoho napsaného haiku každý den jsem si splnil i tentokrát, ať mě teď každý takový rozhlasový lektor, húúúú, mě má tak akorát rád,
[16.09.2012, 17:15]
Zítřejší meta:
slovem paradiktum zkus
nazvat věc světa.

Někdy potom uprostřed noci se mi potom opět zjevil do spánku onen ze včerejška přístrach, fantom tentokrát však v pouze omezené tělesné podobě toho vnitřního včerejšího čalounění, tedy holé vycpávky slova jako pojmu, která podle mínění všech jazykovědců světa neexistuje, a protože cosi takového natapicírované ze starých hader, molitanu, koudele i starých sen různých trav nemá v lidském snu co dělat, zeptal jsem se téhleté makety subliminárního vizitora zřetelně,
Co tu děláš?, Jak se jmenuješ?, A co tu zase chceš?,
Jsem Zkušenost se slovem jsoucí, čili duch.

Co na cosi takového říci, bezradnému hučelo mi v hlavě, húúúú, húúúúú, húúúúú, zatímco kdečím vycpaný duch vnitřního významu pojmu slova paradiktum se opodál do těch mých zvuků celým tělem vlnil jako jakási topless tanečnice go go.

Kdybych měl svěcenou, napadalo mi, stačilo by třikrát stříknout, ve jménu každého dílu svaté trojice, takovou salvou bylo by tohleto pseudolingvistické dílo ihned na páru, nebo alespoň nějaký kvalifikovaný citát kdyby, když na žádnou vhodnou antisémantickou modlitbičku, andělíčku, můj strážníčku, jsem si nemohl vzpomenout.
Poslechni tedy, napadlo mi v poslední možné chvíli obranně, a vykřiknul jsem příští tak nahlas, že v nastalém stručném polospánku jsem se svého hlasu já sám až lek,
Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne!,
starozákonní Kniha žalmů, žalm 91., jeho verš 5., slova vždycky na pomoc.

Na ta slova byl ten původní čalouněný preparát ihned pryč!

Jenomže.
Jenomže.
Jenomže, to víte, musel jsem chvíli pohled doostřovat, hííííííí, na místě monstra předešlého stáli teď dva takoví jako instalatéři, dva pořízci v montérkách s lajcly, a nastrkávali mi k pohledu kulatý průřez naprosto svisle rovně přeťatého káblu, česky tedy kabelu, uprostřed hliníkový drát kulatě tlustý tak na tři prsty, ten ovinutý ze všech stran jakousi uschlou vytvrzenou červenou pěnou vycpávky, to všechno obaleno černou bužírkou tlustou, tedy silnou, ve vrstvě tak centimetrové.
Nežli se ovšem ti dva přeludi na cosi zmohli, odkudsi se ozvalo cosi jako zvuk hlášení nádražního rozhlasu, který čekajícím cestujícím sděloval,
Pane kolego,
jeden z možných přístupů k tomu o čem píšete, vykládá velice pregnantně
Gottlob Frege ve svém článku Myšlenka. Rozlišuje význam, což je
v typickém případě věc, ke které slovo odkazuje, smysl, jakožto
způsob dannosti této věci, krrrrrrrr, který je nicméně stále ještě stejný
pro všechny uživatele jazyka a představu, krrrrrrrrrrrrrr, která se liší od uživatele
k uživateli. Někdy se taky užívají, krrrrrrrrrrr, termíny denotace, slovníkový,
a tedy pro všechny mluvčí stejný význam, a konotace, krrrrrrrrrrrrrrrr, to, čemu vy
říkáte významový obal,
kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkrch,
profesor filozofie Jaroslav Peregrin ať se dostaví do dopravní kanceláře, kde na něho čeká profesorka lingvistiky Jarmila Panevová,
kkkkkkkkkrrrrrrrrrrrrrrrr,
na kolej pátou přijíždí vlak.

Rozhlas jsem přece přestal poslouchat zrovna ten večer, co oni tenkrát odpoledne ukončili rušení Svobodky.

Jo bývaly to tenkrát krásné časy,
krrrfffllllllllllllllllllfjúúúúúúúúúúúúúúmnmnmn,
wwwblwwwbl,kulijéééééééézzssssssssss,
ddsssrrrrhrrrrrrooooooooooooqqqqqqqqq,
mám na ně takovéto hezké vzpomínky.

[11.12.2012, 17:46]
Pokud to ty hráš
na ukulele, skonč s tím
hned, doprdele!

Tak to teda byla rána!!!
Od stropu dolů k dlažbě nádražního vestibulu náhle padalo cosi jako bílé promítací plátno, nahoře na podélné tyči drželo pevně, po celé délce letu dolů se mezitím svisle vypnulo, natáhlo.
A vzápětí jakoby časomíra začala po něm psát v řádcích černá světelná písmena.
Černé světlo mi v té chvíli připadlo stejně nelogické jako písmena napsaná za sebou v řádku, který zněl,
PARADIKTUM,
další vzápětí vyhlížel stejně,
PARADIKTUM,
když jich vězelo pod sebou takových řádků deset,
bliklo to, z černé byla naráz žlutá,
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM
PARADIKTUM,
a odkudsi z ampliónu nádražního rozhlasu se ozvalo po odkašlání,
Tak to bych teda měl.

Pak cosi po písmenkách postupně vytučnilo dvě úhlopříčky nápisů PARADIKTUM zleva shora vpravo dolů a druhého zleva dole vpravo nahoru PARADIKTUM, vznikl tučný kříž, zatímco netučná písmenka změnila na displeji naráz barvu na zelenou, aby vyvstal žlutý kříž ve tvaru X na zeleném poli,
jen kdosi ještě zažlutil do plochy plného čtverce,
DI
DI,
středovou část obrazce, a potom do souvislých žlutých ploch i písmenová ramena onoho obrazce X.
Vzniklo cosi jako vlajka, podobná křížnou iluzí třeba té anglické,
kdo si neumí podle popisu ihned představit, blbci pošlu reprodukci poštou, nebo ať si na obrázcích Google.com zadá pokyn paradiktum,
Tady máš korouhev svatého Paradiktýna, krrrrch,
slyšel jsem souběžně odevšad chřápat membrány v nádražním rozhlase.

Jenomže kdo si myslí, že to byl konec snu, tak takový se z nedočkavosti mýlí, poněvadž odkudsi přede mnou se uvnitř té dvorany plzeňského Gottwaldova nádraží náhle zjevil už takový jeden s rozvinutým žlutozeleným práporem svatého Paradiktýna, držel ho oběma rukama a záměrně jím co nejvíc máchal na tyči žerdě, kdepak, ona to vlastně byla blondýna s ňadry ven, a tenhle hermafrodit pronesl,
Dobrý den!, Pěkné dny!,
jmenuji se Vratislav Zouhar, ezoterik.
Jde o to, na co jste myslel a souvislosti s tím… Musíte bádat sám, v tomto vám nikdo moc neporadí. I lidé poměrně zkušení někdy dlouho netuší, co jim z mysli a pocitů vylezlo…
Dalo by se říct, z mého pohledu, že je tam symbolika dvojitého řádu, dva čtverce, kdy oba řády jsou propojené a vzájemně si podřízené. Vzhledem k barvám, to může být vztah přírody a duševních bytostí či přírodních pochodů v nich. Atakdál… Pokud by jste ovšem myslel třeba na automobilovou továrnu, tak to může znamenat klidně zaměstnanecké poměry. Atakdál…

Pojďte radši pryč,
zatahal mě kdosi znenadání zezadu za loket,
To paradiktum mu, troubovi, vemte, bude vaší korouhví po celý zbytek příštího života.

Otočil jsem se za hlasem.
Díval jsem se na vetřelce s malou bradkou, kohosi mi připomínal, a tak jsem se ho zeptal,
A vy jste tady kdo?,
Sigmund Freud k vašim službám, profesor Sigmund Freud.
Tam ten od vás, ze lžíce, nože a vidličky.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama