ÚRYVKY K UČENÍ SVATÉHO PARADIKTÝNA.

25. prosince 2012 v 10:42



Pojmenováním se z věcí stávají slova.

Souhrn vlastností jisté skupiny věcí ustanovují ono jim v jisté míře společné, a tedy od jiných skupin věcí je oddělující. Ač podobně čtyřnohé, některé se stávají stoly, jiné židlemi; a nebo stejně čtyřnohými krávami.
V jiném způsobu intelektového shromáždění se nábytek čímsi zásadním začne lišit například od dobytka, třebaže obojí je v obojím slovním základu založeno na ještě jinak shrnujícím pocitu: bytí.
Věcným pojmenováváním se z věci stává slovo - intelektuálním pojmenováním se z věcí stávají pojmy.

Věc, zdá se, je na případném pojmenování nezávislá existence, existuje, trvá, hmotitě vnějšně evidentně je, jsa, případné s ní spojované slovo nemá na její věcnost, zdává se, žádný vztah.

Ovšem tímto pojmenováním, vymezením, se věc začíná měnit, musí se vůči, slovu, jak i případnému pojmu, s touto novou existencí vymezit jinak. Lokomotiva se stává věcně čímsi jinším, nežli byla předtím, tedy jen pouhým parním strojem vezoucím se na kolech.

Pojmenováním se ze slov stávají věci.

(Občas se ovšem stane nebo přihodí, že kdosi zakopne o židli a vydá na její němou adresu označující svůj výrok Ty krávo!)





Citáty z dávného obrázku kánonického předpisu na vysvětlující zobrazení v jednotlivostech nevysvětlitelného dogmatu Svaté Trojice, zejména v její nevysvětlitelné vzájemné provázanosti funkcí jejích tří dílčích existenčních částí, se vracím k dávnému papežskému zákazu zobrazujících triprosopt. Třebaže autorem tohoto intelektuálního vizuálního modelu je podle tradice sám toutéž církví katolickou pro všechny příští časy ctěný svatý Tomáš Akvinský.
Něco, co se slovy obtížně vysvětluje, dá se jistým stavem zobrazení rozumu alespoň vzdáleně přiblížit.

COSI, CO BYLO SLOVEM, SE PŘES POJEM STALO VĚCÍ - A TÍM DŮVODEM K ZÁKAZU.

S letmým dvojím upozorněním na konec dnešního příspěvku pokračuji podobným způsobem čehosi jako oné wittgensteinovské analogie, jíž jsem se v jejím duchu pokusil použít onoho čehosi základního k ilustraci souběžného či obdobného. Směnit vizuálně podobné téma teologické za lingvistické či sémiotické. Tedy užít v obojím případě obdobné vzájemně provázané triády jednoho smyslu tří dílčích částí, občas snad zvané i Platónský trojúhelník - ačkoli sám Saint Thomas Aquinas, zemřelý 7. března 1274, tedy zhruba 4 století před papežským zákazem, byl zapřisáhlý aristotelik.




Jak se však na takové primitivně středověce scholastické dogma dívá současná bolševicky vyspělá marxistická jazykověda?

Slovo = skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající svůj vlastní význam. Je to jednotka slovní zásoby. V každém slově se spojuje stránka významová a zvuková.
Význam slova je jeho informační obsah, tedy to, co nám sděluje, co znamená, co pojmenovává atd. Slovo má význam slovní (lexikální) - označuje určitý jev skutečnosti = význam má slovo samo o sobě, bez spojení s ostatními slovy.

Běžně užíváme slova k označování určitých předmětů nebo témat. To je ovšem dáno buď situací a kontextem ("nesedej si na stůl"), anebo bližším určením ("tento stůl zde"). Naopak samo slovo "stůl" může znamenat mnoho různých stolů nebo dokonce jejich nepřítomnost ("není tu žádný stůl"), a tedy obecný pojem stolu vůbec. Vztah slova a věci je tedy zprostředkován pojmem.

Individuální pojem vzniká shrnutím všech časových variant určitého předmětu. Jevu, věci.

Pojem odráží celý souhrn charakteristických podstatných příznaků skupiny předmětů, kdežto význam slova stanoví jen nejobecnější charakteristické příznaky, které odlišují skupinu předmětů od druhých.

Význam slova je elementárnější, ale současně potencionálně širší než obsah pojmu. Slovo se může také pojit nikoli s pojmem, nýbrž s názornou představou. V jiné situaci, kdy záleží na pojmové přesnosti, spojuje se s celým obsahem pojmu.

Význam slova je jeho vztah, spojení se světem jevů, věcí, předmětů, procesů atd. Lexikální stránkou slova se nazývá vztah slova k nějakému jevu, který, odraziv se v našem vědomí, zformoval se jako pojem a získal určitý zvukový obal.

Význam slova je skutečně do určité míry na pojmu nezávislý, a to tím, že má některé vlastní specifické rysy, které bychom v pojmu marně hledali. Jinými slovy: význam slova nelze převést beze zbytku na pojem.

Pro všechny, kteří předešlý exkurz éry současnosti vydrželi, nyní poskytnu cosi jako velikolepé každé tvořivé mysli oblažení - jinou konstrukci (zde dokonce rekonstrukci) vzniku znamení kříže svatého Paradiktýna. V tomto případě z podoby Boha všemohoucího, jeho brože, jak bývala v pradávnu poskytována každému zájemci jako návod i poučení na onom dávnověkém univerzálním předpisu ke zvizuálňování nezpodobnitelného schématu Trojjediné Nejsvětější Svaté Trojice.




"SMĚNÍ-LI UMĚLEC NUTNOST ZA MOŽNOST, JE TO NEKLAMNÉ ZNAMENÍ, ŽE POZBYL SCHOPNOST SLOVA A SVĚŘUJE SE POJMU. POJEM JE PRECIZACE, MECHANIZACE SLOVA, POJEM JE "DOKONALÉ" SLOVO. SLOVO BEZ RUBATA, BEZ TEPU A DECHU. SLOVO SE RODÍ ŽIVÉ; POJEM JE PRODUKT "SYNTETICKÉ VÝROBY" PO PŘEDCHOZÍ ANALÝZE, PITVĚ. POJEM JE ODPOVĚĎ NA OTÁZKU PO SMYSLU SLOVA, KTERÉ ZTRÁTOU ŽIVOTA ZTRATILO SMYSL. SLOVO JE NA POČÁTKU, SLOVO JE VTĚLENÍ; POJEM JE KONEC SLOVA, SLOVO S ODUMŘELÝM TĚLEM, PROTO POHYBLIVÉ JEN NA PROTÉZÁCH DEFINIC."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama