Leden 2013

(20. ledna)

20. ledna 2013 v 8:32





(1) Konečně hned čerstvě zrána nápad, který možná bude lze ještě rozvinout - a to jsem přitom ještě ani nevstal z gauče!!!
Vyrábím teď celohlavovou masku, klobouk, prosophos, a souběžně jsem si celou dobu vědom, že nasadím-li si ji při demonstraci seshora přes obličej, sice nic nebudu kolem sebe vidět a budu tak nucen stát namístě - a přitom přesto budu porušovat dotyčný paragraf zákona shromažďovacího, jenž stanovuje, že demonstrovati se má i identifikovatelným obličejem, bez ovinutých šál, nasazených škrabošek, masek, a podobně.
Je tady možnost prohlásit dotyčné prosophos za umělecké dílo, na které se příslušné omezovací ustanovení § vztahovati nemůže - jenomže zkuste huhlat zpod nasazené masky s rozčertěnými policajty, a to obzvláště v případě mém, který s sebou nenosí občanský průkaz, neboť tento identifikát již před pár roky jako estébácký instrument od samé chvíle jeho vzniku odevzdal jedné z radnic tohoto genocidně zločinného státu.
Jediný osobní průkaz opatřený fotografií mé přibližné obličejové podoby skryté pod papndeklovými stěnami bednovitého prosopta, slepý, který bych mohl po celou mou přítomnost v takovéto řeži držet v ruce před sebou, je tak akorát moje slevenka na důchodcovské jízdné Český drah.
Pro jsem tedy rád za onen čerstvě ranní dnešní nápad, který paralelně řeší i ještě jinou mou obtíž, kdy stávám tam sám, všemi jako exot fotografován, občas komusi předám lísteček s mým narychlo napsaným nebo nadiktovaným mail, aby mi zhotovitel poslal jeho fotografie mě s transparentem na takovouto adresu nazpátek. Moc se mi to tenhle postup neosvědčuje, po dnešním nápadu i v této maličkosti bych mohl uspívat líp, neboť mé exponáty, popřípadě i příští již artefakty, si zaslouží autentickou dokumentaci, tedy i včetně s nimi souvisejícího osobního archivu.
Tady někdy mohu přicvaknout na transparentový korpus kolíčkem na prádlo áčtverku s mou mailovou adresou, dotyčnému stačí jenom cvaknout, aby si kontakt neztratitelně zafixoval.
Nebo adresu i s komentářem, oč se vlastně v mém případě jedna si mohu na univerzálním archu umístit na záda a stručně na ni odkazovat fotografy, policajty a různé jiné zájemce.
Transparenty, jak mi jeden po druhém vznikají, míním po nějakém čase vystavit v galerijním prostředí včetně dokumentace jejich účasti na autentických demonstracích, jak mi budou postupně přibývat, mohu je s příležitostmi navlékat všechny na sebe, a držet v rukou - a ve výsledku tak být sám výtvarným objektem a nebo přímo mobilní výstavní síní.
Pokud znáte film s názvem ČARODĚJ ZE ZEMĚ OZ - podobat se v takovémto svém demonstračním brnění jedné postavě z jeho děje, myslím, že se jmenovala Plecháč.

Somewhere over the rainbow…






.

JAK MĚ NAFOTOGRAFOVAL OLOMOUCKÝ ANARCHISTA.

8. ledna 2013 v 12:07





K příští legalizaci slova paradiktum prostřednictvím transparentu se dostavím v rámci další demonstrace - před budovou okresního soudu v Olomouci, v pondělí 14. ledna v 15 hodin.
Tentokrát již s transparentem prostorovým, odvozeným z dílčího poznatku Svatého Tomáše Akvinského, klasika scholastické tradice.




Otázkou není Co to je, co právě jako čerstvě nové vidíte?, pokud se vůbec kdo kdy sem podívá - spíše by bylo zde vhodnější se ptát Proč se dané na tomto místě ocitá?.
Odpovědí proto není, že zahajuji dílčí novou kapitolu, a to nejenom tím a proto, že na příští demonstraci již v termínu následujícího pondělí potřebuji něco nového a neokoukaného na sebe.
Nabízím tedy bednu, do níž se ze stran dají strčit ruce, čili něco jako rukávník, štucl, transparent prostorový. A to nejenom teď v zimě.
Pokud totiž vnější vzhled novinky mé garderoby někomu připomíná obrazec složený do trojúhelníka ze stuh a opatřených slovy jako Deus ve vzájemně pospojovaných kulatých polích, tedy něco co již zde viděl, dokonce viděla, ano, jedná se o tutéž trojičnou tradici vycházející z úvah Svatého Tomáše Akvinského, klasika scholastiky. Jak jsem již zveřejnil kterýmsi citátem z dřívějších obrázků - a ještě jednou tu.




Dávná tradice mi poslouží zejména jako odpich do tématu, jehož souvislostem nerozumím a jehož výkladové jednotlivosti, týkající se však stále onoho paradikta, popřípadě paradiktózy, naprosto nechápu.

SLOVO JE SKUPINA HLÁSEK TVOŘÍCÍ USTÁLENÝ CELEK A MAJÍCÍ SVŮJ VLASTNÍ VÝZNAM.
Čili, jedná se o definici, a cosi takové jste v takovém čemsi jako fejsbuku žádný z případných návštěvníků jistě nečekal, když případná každá jednotlivá dílčí návštěvnice je z čehosi takového hned na úvod takového již mrtvá smrtí mrtvicí.
SLOVO JE JEDNOTKA SLOVNÍ ZÁSOBY, A TEDY DÍLČÍ ČÁST VELIKOSTI CELKU, JÍMŽ NAHLÍŽÍME I CHÁPEME SVĚT.
.
VÝZNAM SLOVA JE JEHO INFORMAČNÍ OBSAH, TEDY TO, CO NÁM SDĚLUJE, CO ZNAMENÁ, CO POJMENOVÁVÁ.
.
SLOVO JE ZNAK. ZNAK MÁ DVĚ STRÁNKY "VÝZNAM" A "FORMU".
.
SLOVO/ZNAK = VÝZNAM + FORMA.
Takto napsáno se jedná o tvrzení zavádějící - - - leč ilustrativně obzvláště názorné.
.
Ze všech těchto nejtriviálnějších sémantických ohledů shluk hlásek ve tvaru PARADIKTUM není slovem.
.
.
Pokud se snad kdo ptá, kdy nebo čím paradiktum význam slova nabude, nebo slovem by se státi mohlo, odpovídám stručně, že až tehdy, pokud nalezne sobě příslušnou věc, kterou by označovat, popřípadě určovat, mohlo - a nebo naopak: až si kterási věc, událost, vlastnost, najde ke zvnějšujícímu užitku je, jako čehosi opodstatňující slovo.




VÝZNAM SLOVA JE JEHO INFORMAČNÍ OBSAH, TEDY TO, CO NÁM SDĚLUJE, CO ZNAMENÁ, CO POJMENOVÁVÁ.
Tuhle větu jsem již napsal výše, a dnes ji opakuji, neboť necelou půlhodinu po jejím napsání mě napadl tento obrázek.
Pro ty, co nerozeznávají, pro které totéž nemívá stejné významy jako pro mne, identifikuji, že skvrna červená je v mém běžném nezajímavém životě umělohmotným kyblíkem, z něhož vodou co pátý týden splachuji chodbu a schody domu příslušející k mé zatímní adrese. Zelená miska je částí objektu ze včerejška.
Každému je snad z pohledu jasné, že do misky by se vešlo méně vody, nežli do toho kyblíku - pokud týž postřeh vyjádříme jinak, červené slovo má větší objem vnitřních významů nežli miska k slovu zelenému. Ano, tvarem i funkcí jsou to dvě různá slova, ale i tak jejich příkladem může být snad řečeno, že: Totéž slovo, co se jeho vnitřního obsahu týče, může být skrček velikosti suché brambory a nebo veliké jak průmyslový palác nějakého cukrovaru, záleží jen na intelektových dispozicích toho, kdo je používá, kdo je zvládá, kdo se s ním ohání. Používaje stejných slov, s týmiž možnými vnitřními významy ovšem uživateli různě zvládnutých velikostí, nemusí se dva našinci mezi sebou domluvit.

Totéž pravidlo platí snad i pro slovo paradiktum, které vlastně slovem není, přestože plnohodnotně splňuje všechna gramatická a lexikální pravidla a náležitosti jindy slovu příslušné: zdánlivě žádný vnitřní význam nemá, třebaže o něm vím věcně více nežli ten, který ho třeba prostřednictvím mého transparentu čte poprvé.

V MATEMATICE JE PRÁZDNÁ MNOŽINA ZCELA PLATNÝ A REPREZENTATIVNÍ POJEM - ZATÍMCO V SÉMANTICE SE STAV NAZVATELNÝ JAKO VÝZNAMOVĚ PRÁZDNÉ SLOVO SNAD ANI NEUVAŽUJE.
Poněvadž v tomto oboru nejsem vzdělán, budu se muset kohosi znalejšího zeptat. Vždyť sem na mé řádky určitě žádný kdosi alespoň jako příležitostný čtenář po dlouhá příští desetiletí nepáchne; natož aby aspoň hovnem pách.
Páchá, a nepáchne…



.

Marná rada v případě otázky: Co si vzít s sebou na lidsky zcela pustý ostrov?

4. ledna 2013 v 9:57



V případě obyvatel zeměpisného lavóru od Šumavy přes Krušné Hory, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy až po Lopeník, žádná rozumná rada není - už třeba s ohledem na to, jakého prezidenta mají, a jaký ještě případ si soudružsky kolektivně ještě za pár dnů vyvolí.
V případě domorodců pocházejících odjinud mimo tento kráter je ovšem jedna rada prvotně triviálně zásadní.
Vzít si s sebou při takové příležitosti co nejvíc cedulí s jednotným textem.
ČECHŮM VSTUP ZAKÁZÁN!!!
Posléze je natlouct, přikolíkovat nebo nalepit všude, odkud lze očekávat příchody tlup té holoty, což by platilo jako rada v prostředí civilizovaném, než se do tohoto prostředí první Češi dovnitř doderou.
.
Možná však, že by stačilo uspořádat v celé míse toho lavóru jednu obrovskou nekonečnou diskotéku, Češi by se cítili jako někde v lázních a mimo vrcholky hraničních hor by nepáchli.
V případě téhle rady si ovšem už zas až tak jist nejsem, neboť netančím.
Zejména podle toho, jak mi kdosi píská…
.
V tomto dílčím se liším od Čechů. I třeba Češek, a nebo přímo čéšek, nezaklekávaje hned každičkého rána do kolen.



.

"Co si vzít s sebou na lidsky zcela pustý ostrov"

3. ledna 2013 v 8:26



Mnohým sice není známo - ale lidské tělo je kontinent.
Z čehož plyne, obdobně po vzoru jiných kontinentů, že kdesi na nebo v lidském těle musí existovat liduprázdně zcela pustý ostrov.
Budou mezi případnými čtenáři jistě hned tací, kteří budou s mým tvrzením nesouhlasit; stejně jako okolní domorodou masou ihned zavržených pár obdobně mně výstředníků a nebo dokonce výstřednic, kteří v jejich okolní většině v zanedbatelně malé tlupce budou ihned hledat, detekovat, lokalizovat a stanovovat, kde by v tělech jich samých cosi takového mohlo být.
Přátelé, jistě jste si nejdřív pomysleli na pohlaví, jedno nebo oboje, nejsouce nežli opicemi, ale já sám osobně si myslím, že takový LZPO jako bod či ostrov, by se měl nalézat někde v lidském srdci a nebo mozku, kteréžto dva orgány (kromě našich duší, samozřejmě) nás činí lidmi. I kdyby opice se podrobily všem možným depilacím světa, nedopadly by intelektově vybaveni ve svých elitách mentálně lépe nežli průměrní zdejší voliči.
Jimiž jsou tací ti zrovna bez vědomí si svých vlastních pustých ostrovů.
Vzít si s sebou na takovou výpravu pláštěnku a nebo nějaký obdobný pršiplášť?
Kdeže, slezte ihned z takový věže, odkud není nic vidět!
Já už si třeba málem půlrok plním, a ještě nějaký čas vydržím, svůj pustý ostrov paradikty, paradiktusy, paradiktýny a jinými podobnými paradiktózami, každou věc takového druhu si musím vymyslet, prožít a posléze na ostrov přinést, ne, nedají se koupit nebo nějak průmyslově vyrobit.
Každý člověk je svůj ostrov v proudu, pokud si je toho vůbec schopen být vědom, na můj ostrov někde uprostřed mne zaplněný paradiktálním harampádím mi nikdo žádný další unikátní paradiktální kousek navíc nedodal, jakož i v příštích časech nepřinese, nedoručí, radši si pomyslí a nebo řekne, že nic takového jako paradiktualita není, kteroužto jistotou nabude jednak alibi pro nečinnost, a také se na svém vlastním ostrově nemusí kvůli duši (či čemu) kohosi jiného namáhat.
Co nelze zobrazit, a nejlépe ve formě bankovek, tak to pro zdejší ode všeho dobrého oddepilované opice neexistuje.
A co co více, povšimnuli jste si vůbec, jak se sebou paradiktálně útle blízce souvisejí slova dePilace a deBilace?
Pouhým jediným písmenkem.
Pouhý jediným někomu, či zdejším mnohým, bez lidského smyslu ostrůvečkem.



.

"Co si vzít s sebou na pustý ostrov"

2. ledna 2013 v 12:15



Při otázkách podobného druhu, včetně těch Co si vzít při takové příležitosti na sebe?, moje odpověď bývá pokaždé táž: Cosi, co připomíná tradici svatého Paradiktýna. - například čtvercová placka s motivem žlutozeleného paradiktýnského kříže se sichrhajckou k zapnutí na límec.
Sichrhajcka, čili spínací nebo zavírací špendlík, se přece odjakživa obzvláště hodí při pobytech na jakémkoli ostrově, vždyť je například i základní součástí různých těch skautských balíčků poslední záchrany.
A co se týče skautů samotných, plavčíci, berte si z jejich odhodlání vzor, odevždycky jsou totiž jako svědci k slávě Paradiktýnovy tradice připraveni k čemukoli.
Jak známo z příběhů robinsonů, trosečníků a jiných ztroskotanců, základem jejich záchrany byl vždy rum, nejlépe ve formě plného soudku. Proto připomínám nezbytnost na Slovácku odevždycky vyhlášené paradiktýnky, která v čutoře blízce s sebou, ať již ve formě likéru a nebo pálenky, oproti klasickému třtinovému rumu je ještě navíc i zaručeně všechno léčivá.
Podotýkám, že jako mořské zavazadlo naprosto nejlepší je mít s sebou věrnou tyč z paradiktýnového dřeva, když paradiktýnový strom sám od nepamětna jistí dlouhověkost a tyč z něj držena před plavcem či plavkyní v natažených rukou zajišťuje bezpečí, komfort i pohodlí i mezi těmi nejohromnějšími vlnami.
Je přece známo, podotýkám speciálně k tomuto bodu, že například o potopené paradiktýnové ponorce nikdy nikdo nic neslyšel.
Jakož i doposud žádný z vás ne moudro, že žraloci dřeva paradiktýnská nežerou.



.