Květen 2015

JMENUJI SE MYSTOS. 000, MYSTOS.

12. května 2015 v 19:36



Představme si na úvod muže, jenž se křestním jménem anebo příjmením jmenuje Mystos.
Mystos.
Nikoli snad Mythos, například, třebaže shoda mezi těmito dvěma starořeckými slovy se jeví velmi příbuzná.

Na rozdíl od studentů zdejších vysokých škol uměleckých a jiných směrů, na nichž se nic takového neučí, jsem já měl štěstí, že mě, připraveného, onehdy nenadále potkala zmínka jednoho studenta amerického, jež se týkala etymologie slova, popřípadě slov, jako mystika, mystičnost, mysteriózní, nebo mystérium, tedy na jedné straně jistého stavu tajemnosti, tajemství samého o sobě, jakož současně i zasvěcení k němu.

Co tedy původně dávno znamenalo ono řečené již mystos?
Jaké bylo původní tohoto slova tajemství?

Stručně vyjádřeno, znamenalo cosi jako zavřenou pusu.

Aniž snad mohu připustit, že se jednalo jenom toliko o pouhé mlčení.

Zavřená pusa v mém případě, tedy v případě chystané prázdninové nedakonické výstavy, znamená totiž stejné jako zavřená krabička, rozvíjím její téma v analogii málem wittgensteinovské.
Obyčejné dosud jen cosi nezávazného se náhlou etymologií posunuje do závažnosti mysteriózní, jak jsem již i tohoto slova použil.

Jak už bylo rovněž řečeno, takové etymologie se na zdejších vysokých školách uměleckých směrů neučí, třebaže několik z nich nese v názvech i ono obdobně původně starořecké akademie.
Z tohoto postřehu lze však už 2 měsíce před termínem vyvodit, že nedakonické výstavy se jejich individuální krabičkou, doplněnou zásadní dokumentací, nezúčastní jediný zdejší umělec či umělkyně, jichž školy neučí.

A oni, i mimo školy, sebe.

V souvislosti s touto degenerující okolností, spojíme-li ji v rozvíjející úvaze se slovem mystérium a jeho variantami, z nichž některé bývají používány v charakterizujících invektivách vůči, či ve prospěch, znění poslední věty Wittgensteinova Tractatu, neunikne nám, jak zrovna rozvíjení poznámek Ludwiga Wittgensteina, třeba i krabičkami, do dnešních zdejších časů bez jakéhokoli vzdělávání velmi náleží.



.

LUDWIG WITTGENSTEIN: § 54

11. května 2015 v 13:32




Tajůplnou náplní jedné z nedakonických krabiček by mohlo být pár pouhých odřezků, odpadů z kteréhosi poblízkého rámařství, jež by se jinak jako zcela samozřejmě jindy použily leda tak k otopu.

A přitom by se z nich v seřazené podobě mohlo státi cosi jako ilustrace tautologie, tedy onoho tautologického principu, odvozování či vyvozování stále téhož opakovaně ze sebe sama v koloběhu, jenž podle Ludwiga Wittgensteina charakterizuje oprávněně tak nazývané myšlení.

Uzavřená výstavní krabička tohoto druhu by mohla stejně tak poskytovat pouze polotovary nutné k sestavení výsledného celku, obdobně, jak bývá obvyklé například v případě stavebnice Merkur, čili opět shodně s Wittgensteinem řečeno modulu či modelu hry.

Přičemž v této dílčí okolnosti by závazně vyžadovaná podmínka doprovodné dokumentace ke laždé vystavené krabičce, k neviděnému obsahu krabičky, se zcela samozřejmě stala návodem k stavebnici, ke kitu - tedy zcela reálnými pravidly ke hře.


Ve smyslu této Wittgensteinovy poznámky by mohlo být zajímavé jen unikátně jedinkrát vystavit namísto povinné dokumentace k tajemství uzavřenému v krabičce i jeho výsledek.
Možná že toto dílčí ponoukání má i oporu v čemsi běžně praktickém.

Neboť z čehosi takového obdobně běžně praktického vznikl komusi i nápad obrazu objektu seskládaného z obrazových rámů v ploše sahající až donekonečna.
Z jedné jediné pouze minimální obdélníkovité plochy, z jediné buňky jak rakovina nekonečnosti záchvatu zdobnosti.

Jak známo, rám obrazu není dotyčného obrazu jako faktu původní součástí, souvisí s ním pouze jako s užitkovou věcí, ač někdy i v běžném životě takovouto plochu (dokonce i esteticky) vymezuje nebo omezuje, vyčleňuje, určuje, ke zření stanovuje.
Dokonce až po tisíciletích od vzniku jeho principu začal být samotný (mnohokrát již sám o sobě záměrně zdobný) obraz zdoben po okrajích, svým způsobem dřevěnně i dřevěně kostýmován, kvůli ještě zvyšování výsledného dojmu takto přioblékáván; vizážován či stajlován, řečeno dnešním pop mediálním jazykem.

V případě vymknutí se funkci, ať již třeba druhotně přidělené nebo přiřčené, obdobně jako rakovina poruší jakási pravidla a vybují mimo svůj původní účel.
Zmnožen, stane se zdobností samou o sobě vymknuvší se podstatě.




.

TAJEMSTVÍ ČEŘÍ VŠEDNOST.

11. května 2015 v 13:23



TAJEMSTVÍ ČEŘÍ VŠEDNOST.

Dokonce, ve stejném smyslu ozvláštnění, že by totéž jako titulek mohlo znít i jinak:

TAJEMSTVÍ ŘEDÍ VŠEDNOST.

Normalitu.
Normálnost.
Normalizovanost.

Zastrčenou usedlost.

Neboť tajemství svou jinakostí stavu s tušeným příběhem, potencionálním možným rozvíjením oproti obklopující ho okolní navyklé bezdějovosti, jako nějaký obzvláštně nadestilovaný či namíchaný elixír svede rozředit, rozvlnit, napnout nebo uvolňovat nehybnou tíhu zvykového pokryvu všednodennosti.


Obdobně každé to ono cosi uzavřené v nedakonické krabičce by bylo dílčím výřezem uzmutým z obdobné kry nehybnosti hmoty bez zájmu o rozvíjení, doposud okolo zatuhlé do nekonečné jednotvárnosti pokryvu bez překvapivosti rozvojem dílčích událostí.

TAJEMSTVÍ JE MOTOR.

Uzavřeno v krabičce je ze zatímní zatvrdlé jednotvárnosti vyňato cosi, něco jako vzorek nebo preparát, aby se touto jednoduchou operací cosi nudné stalo zvoucí, zvědavosti podnětné.

Podněcující.

Ptáme se: Co to to uvnitř? Co je ona podstata čehosi, podstatnost?
Kterou podle propozic nedakonické výstavy popíšeme nebo vyjádříme zprostředkovaně onou s obsahem uvnitř související dokumentací.

Nedakonická výstava by tedy mohla být přehlídkou metod zprostředkovávání, tedy zvizualizování - zvizualizováním podstat.

Odtajňováním související dokumentace toho uzavřeně zatajeného, co je podstatou, podstatností, jako intelektuálního faktu, nás samých nebo jen tak čehosi, věci, řečeno i přes stručnost možná wittgesteinovsky.

Budeme, neboť by autoři mohli, tajností zveřejňovat impulzivně iritující neviditelné příběhy.
Potenciální rozprostraněnost příběhovosti nás samých.

Přece v prostředí nezájmu (se) nelze vzdát.

Tolik na úvod k nedakonické výstavě zatím naprosto bez autorů.




.