QUO VADIS, DOMINE… (1.)

10. března 2017 v 10:16



Dobrý den pane Lojkásku,
přijďte v pondělí do mé kanceláře (č. 113 nalevo na konci chodby v přízemí) nebo za paní Renátou Czylokovou (č. 104 napravo na konci chodby v přízemí). Abychom vyhověli postupu stanovenému zákonem o evidenci obyvatel, připravíme Vám písemnou žádost, kterou vlastnoručně podepíšete a my ověříme na základě občanského průkazu Vaši totožnost (naštěstí Váš občanský průkaz, který jste před lety odevzdal, ještě do prosince letošního roku platí).
Na základě sepsané žádosti, po ověření Vaší totožnosti dle občanského průkazu a po uhrazení správního poplatku ve výši 50 Kč Vám vystavíme příslušné potvrzení.
Jen upozorňuji, že v naší kompetenci je vydat potvrzení o místě trvalého pobytu, nikoli potvrzení, že bydlíte na určité adrese.
Pro Vaši informaci v příloze zasílám zákon o evidenci obyvatel - postup poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel je upraven v § 8.
S pozdravem
Mgr. Jana Mašková
vedoucí oddělení organizačních a správních agend

Dotyčný e-mail paní úřednice byl odeslán v pátek, tedy přesně v tentýž den, co jsem ráno odeslal svůj elektronický požadavek.
Prozatím ještě netuše, co z takovéto maličkosti pro mne do příštích časů vyplyne.

Za měsíc a tři k tomu připočtené dny se snad dožiju sedmdesátky.
Pokud si vzpomenu na moje staříčky Františka a Jana, dožili se každý šestasedmdesáti, připomenu-li si je v představě jejich podob z časů mne jako kluka, připadá mi, že se nalézám v lepší stavu mentálním i fyzickém, vždyť přece, na rozdíl od nich, rozhodl jsem se každý příští den za sebou klást odstavce, což by je tenkrát v mém dnešním věku ani jednoho nenapadlo.
Též si občas ráno svedu zaběhnout podél řeky dva kilometry, s lehkým dechem, bez zastavení, zatímco oni, váleční veteráni z haličských front, se už tenkrát, staří jako dneska já, šourávali o holi.

Na rozdíl od nich, pokud mi nastane příležitost nebo povinnost rozejít se jakýmkoli městem, nepomyslím použít jakéhokoli prostředku veřejné dopravy, a pokud už k jakémusi takovému městu vyrazím, tak vždycky jen v sedadle nějakého vlaku.
A proto se zcela přirozeně se přede mne přiblížila okolnost, že si budu muset do příštích časů pořídit u přepážky nádražní pokladny s příležitostí mého kulatého jubilea slevovou důchodcovskou průkazku na cesty osobními vlaky zdarma a spoji rychlíkovými za polovinu. Když doposud, na kvalitativně jinou průkazku, jsem míval nárok za půlku jízdného osobáky stejně jako expresy.

Poněvadž některé čtoucí už mezitím začalo unavovat, s jakou pečlivostí vypisuji samozřejmé, svůj příběh poposunu obzvláště rázným shrnutím.

Před několika roky jsem jednou dopoledne položil na pult recepce nalevo uvnitř přízemí pseudonovorenesanční budovy zdejšího městského úřadu občanský průkaz vystavený na mé jméno a příjmení, přičemž podle pravidel gramatických by bylo stejně oprávněné použít v popisu zmíněné epizody i tvaru počínajícím verzálou ve znění Občanský průkaz.
Jsem si vědom, že jsem těmi dvěma různě velikými počátečními písmeny názvu osobního identifikačního a perlustračního dokladu napsal vlastně hned tři možné elementárně základní interpretace názvu průkazu.
Komu tahle trojitá významová jemnůstka zatím nedochází, nevadí, poněvadž v příštích mých líčeních se k této zdánlivě zapomenutelné maličkosti ještě mnohokrát vrátím, neboť by měla být ve vztahu občana a státu fundamentálně zásadní.

Proto jsem pouze naznačil a pro účel mých následných každodenních postupných vyprávění shrnu slovy jednoho ještě na samém začátku mého života žijícího filozofa, že zpřetrhaný jazyk znamená zpřetrhané myšlení, jakože i ona mnou již zmíněná gramatika je dvojí: jednou z nich je ta, kterou, popřípadě v jejímž řádu, mluvíme a píšeme, a tedy myslíme.

V proporcích té druhé, a nechme na sám začátek prozatím vyjádřeno takto stručně, že je zde cosi ještě jinak gramatického, podle čeho nejen jednáme.


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama