QUO VADIS, DOMINE… (11.)

17. března 2017 v 10:42



Vnitřní veřejný život města = vnitřní podstata veřejného života města.

Cosi takového jako onu vnitřní podstatu zdejší město nemá.

KDYŽ DNES NĚCO NEUKRADNEŠ - JAKO KDYBYS VLASTNÍHO DĚDKA ZABIL!

Podobná hesla by se proto slušelo měnit co týden vyvěšena na transparentu vyvěšeném v průčelí radnice, zdejší obyvatelstvo si za projevovanou pílí taková nabádání jistě zaslouží.

S papírovou pětitisícovkou v hrsti, na jejímž líci je transparentně vytištěn obrázek Masaryka, a proto se jedná o nominál, svého druhu horní mez, v němž zde lze veřejně krást…
Takto vybaven, s končící slevovou in-kartou k tomu spolu se čtyřmi formátově úředně platnými mými podobenkami mého zrovna nejaktuálnějšího anfasu, předstoupil jsem před sklo nádražní pokladny - a strnul.
Uvnitř seděla osoba, která se vyjadřuje, že mě nemá ráda, takže jsem pro příští účel byl leda tak namydlen k popravě.
Přesto jsem neprchnul v beznaději, byť nevím, co mi dodalo příští sílu, v níž se já jako nějaký rytíř grálu začal vyptávat, třebaže jsem z nedávné minulé návštěvy věděl, neboť i jako narůžovělý linkovaný formát A4 předložený viděl, že kvůli příští slevě budu muset předložit úředně kvalifikovanou svou podobenku a zejména platný občanský průkaz, jak mi bylo zhruba před 14 dny sděleno.
Až do věčnosti nepochopím, nebo mi zůstane nevysvětleno, čímž se jedná o zázrak, ale jakýmsi nedopatřením se mi před přepážkou zablyštěl umělohmotným leskem obal prošlé in-karty zatím jen tak zcela nečinné v mé ruce.
"Dyť vy už jednu in-kartu máte. Pokud máte s sebou peníze, tak já vám hned tu novou slevu nahraju."

Hbitě jsem prostrkával pětitisícovku mezerou pod svislým sklem kukaně, aby všechno potřebné bylo vyřízeno a elektronickou bankou zinkasováno do tří minut, já mlčel, abych sebeméně nepřetrhl dějící se nemožné.

Musím ovšem dodat, že tato slevová průkazka se zústavší hodně prošlou mou fotkou bude platná pouze s předložením mého občanského průkazu, pokud se takto průvodčímu zamane.
Poněvadž na příští průsery mám zaděláno, takže, až mi po 13. dubnu začne slevová drážní průkazka platit, dostavím se před jinou přepážkou uvnitř s jinou zaměstnankyní a pokusím se na ní vymámit reklamaci: aby nějak elektronicky vyměnila v mém slevovém dokladu dosavadní fotografii za nejnověji novou vytištěnou o ploše zhruba 3 na 2 palce na výšku však k mému ouha na papíru, když bude se muset v takovéto operaci reklamační záměny použít externí skener až v Praze, a kvůli němu ten nový formulář - jenomže tentokrát mám již slevu zaplacenu na příští 3 roky, dokonce samým taťkou fialovoučkým Masarykem, jak jsem děl již v dnešním úvodu.

No vidíte, stal se zázrak, žádná genocida, ani ten glajchšalt, žijeme si tady radostně - jenomže kdybych byl stejně dlouho v Británii žijícím Britem, stačil by mi k vystavení takového dokladu pouhý zaplacený účet za plyn zcela standardně neopatřený fotografií, jak bývají ty obdobné naše roční; vždyť pokladní mě vidí in natura před sebou a mou nejnovější podobenkovou fotografii ji zrovna předkládám.

Budiž tedy dodáno, že v královské Velké Británii neznají, nenosí, rodilí Britové, individuální osobní identifikační, perlustrační a evidenční doklad ještě déle nežli třeba od časů Williama Shakespeara, s výjimkou pár let 2. světové války, kdy zlovolným nepřítelem britské demokracie na nebi, zemi i moři byla totalitní Říše úředně povinných kenkart, jejichž tradice platí okolo mne dodneška.

Za fialového tatíčka Masaryka taky nebylo…


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama