QUO VADIS, DOMINE… (2.)

11. března 2017 v 10:38



Je sobota, od původního začátku popisované úřední záležitosti uplynulo od onoho pátku předminulého týdne jen pouhých několik dnů.
A hle, já si už na přesnou posloupnost na sebe navazujících událostí nevzpomínám, kteroužto okolnost připomínám k čemusi jako ilustraci.
Neboť stačí, aby kterékoli věci přibylo ještě pár dnů, dokonce, aby se někde její cestou úředními chodbami vytrousil nějaký související papír.
Takže není divu, že o nějaký týden nato, ono cosi původně zcela jasné a srozumitelné, v návaznostech prokazatelné a doložitelné, prošlým časem vyzmizíkováno do občasných skvrn nejasnosti, se stává nečitelným, dokonce hloupým nebo malicherným, tedy hodným leda tak vrchnostensky oprávněného byrokratického nezájmu.
Původně cosi ostrého v konturách vymizí po nějaké době a většinou úmyslně, jak se říkává, vyšumí do ztracena, a petent ztratí veškeré nároky ke svému původnímu nároku.

Takto stručně popsáno snad můj předešlý odstavec nebude ve výsledku připadat čtoucímu jako obvykle bezdůsažný blábol nějakého mluvky, nýbrž že mu naopak poslouží do příštích časů jako jedna dílčí charakteristika toho, co lze nazvat genocidně zločinným státem, tedy výrazem úmyslného poškozování práv jedince molochem organizace, bohužel, jenž mi je snášet bez lhůty čtyř příštích týdnů už sedmdesát let.

Nežli opět vrátím čas k začátku mého původního vyprávění, jen ještě maličko upozorním čtoucího na jeden celkem zcela zanedbatelný detail, který on v předešlém čtení určitě pominul - že totiž ve větě předchozího odstavce jsem záměrně použil výraz jedince namísto občana, třebaže zdejší obyvatelé, osoby, individua, nebo jaká ještě chcete, abych vypočetl synonyma, takové malicherné rozdíly nečiní.
Nastalo tedy pondělí 27. února Roku Páně 2017., jak píšeme řadovou číslicí, byť tyjeme bez Něho, nebo naopak Jím zcela opuštěni, ač písemně pozván, na úřad jsem dopoledne nešel.
A namísto toho hned časně ráno před začátkem jejich směny obvykle netečného úředního dne jsem vedoucí správního odboru, jakož i tajemnici městského úřadu a vedoucí oddělení evidence obyvatel, tedy genderově velmi nevyvážené trojici adresně vypsaných, odeslal další můj e-mail, v němž jsem vykonal cosi, na co většina zdejších sedmdesátníků už nemívá shloučené, ano, radši se opravím, a namísto míněného slova myšlenky napíšu jen pouhé, a ve vnitřní významové odlišnosti opět jiné slovo, tedy: domněnky.

> Datum: 27.02.2017 06:15
> Předmět: Na základě a v souvislosti s pátečním vyjádřením Mgr. Maškové,
>
které přeposílám, dovoluji si následné:

1/ oznamuji svou kandidaturu do nejbližších komunálních voleb,
2/ žádám tedy, abych byl jako takový kandidát od dnešního dne úředně veden,
3/ a o celém příštím souvisejícím dění pečlivě informován.
4/ Oznamuji, že do volební kampaně vstupuji s tímto zásadním sloganem ve znění: MĚ PRASATA NEVOLÍ!
5/ Vše dnes činím s předstihem, vědom si, že kromě instalace mé související intervence v internetovém prostředí budu muset sesbírat potřebný počet podpisů na podporu mé kandidatury, to zejména.
6/ Proto vymáhám i zaslání znění dalších kandidátských povinností, jak jsou žádány ze zákona.

Pokud jsem něco v dnešním přihlášení se cosi nutného opomenul, nechť mi je úředně připomenuto.
Mě prasata nevolí!
Lojkásek.

Pro srozumění významu tohoto mého podání dodám popis původní jeho vnější podoby: co je zde vysázeno tučně, v původním textu bylo zvětšeno o čtyři písmenné body, tedy z velikosti písma 11 na 16.

A pokud snad někoho ze čtoucích vyrušilo před chvíli v jeho nicnedělání například mnou použité slovo označujícího výrazu prasata, jsem si vědom hned na začátku, že v následujícím období budu mít notné problémy se stavem čtenářské kvalifikovanosti mého maloměstského okolí, když přesněji znějícího slova nevzdělanost se prozatím ještě zdráhám použít.
Přesto musím v této souvislosti připomenout, byť kterémusi zde čtenáři se již ihned vybavilo, znění poslední věty Orwellovy zcela věcně realistické dystopie s názvem FARMA ZVÍŘAT. Tedy popisu, a nikoli bajky, jak je v tuzemí úskočně podstrkováno, aby bylo co nejvíce zastřeno, že se jedná o popis vnějších projevů onoho genocidně zločinného státu, jak jsem se tomuto stavu již jedním svým dílčím výčtem věnoval.

Možná jsem tedy předešlým odvozováním vybudil už dostatečně výbušnou nevoli, přesto si na závěr dnešní kapitoly dovoluji do zatímního dostatečně nasyceného metanu dotlakovat, nebo dokonce napěchovat, ještě nějaké to nadkritické množství čistého vzduchu, tedy zřetelně zvěcnit ono cosi jako reminiscenci na tamten dávný souhrn předpisů a nařízení, které bývávají nazývány NORIMBERSKÉ ZÁKONY.
Jak jsou dlouhé, v jednotlivých svazcích dohromady tlusté, dokonce jak jsou soudně označeny jako genocidní, samo slovo genocida se v nich rovněž ani jednou neobjevuje.


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama