QUO VADIS, DOMINE… (3.)

12. března 2017 v 11:35



Samy volby, domnívám se, by měly být zejména časem rozmýšlení, usebrání, tedy víceméně meditací, předvolební kampaň pak čímsi jako občanskou modlitbou, zatímco zde v tomto období pokaždé řádí jako v jiném genocidně zločinném státě bojůvky nedoučených řeznických tovaryšů a pohůnků od krav, pod billboardy polepenými retušovanými prasečími ksichty, které by jinak nikdo odnikud neznal kvůli jejich předešlým nulovým občanským zásluhám.
Celý takový ringišpíl bývává doprovázen co nejřvavějším vybubnováváním souvisejících volebních jen jakoby programů, proklamací a manifestů, které po volbách stejně všichni zapomenou a nikdo je neplní.

Všechny tyhle úskočné mumraje a zlodušská balábile se v této domorodině odehrávají uvnitř prostornosti velikého šapitó, jež mnozí zdejší hlasatelé nazývají občanská společnost, aniž vůbec kdo domorodý důsledně by tušil, co taková slova, popřípadě jejich spojení, vůbec znamenají, a poněvadž nahlédnout do tohoto světa mimo jakoukoli jejich zkušenost jim nenapadne ani třeba jen letmým vhlédnutím do nabídky thesaurů překladače společnosti Google, dovolil jsem si tedy pro své poučení před mým vstupem do příští přímé vřavy volební kampaně, jež je v jemnostech chápávána víceméně obdobně jako kampaň řepná - a vybaven, proto tedy mohu citovat.

Občanská společnost. Civil society.

Při tomto pohledu můj vkus laskají zejména elementární gramatické schopnosti mechanického internetového překladače, třeba hned rozdíl mezi užitím verzál nebo minusek, kterých naprostá většina zdejších voličů ani v náznacích není schopna.

Pokud tedy ve vztahu k předchozí souvislosti platí i onen již dříve zmíněný předpoklad, že myslíme v jazyce, pak snad je oprávněno i moje navazující tušení, že v jazyce i volíme. Taktéž snad věcně i hodně jízlivý navazující dodatek, že právě kvůli analfabetům přistupujícím posléze jako rozhodující množství k volebním urnám, což je etymologický odkaz na tradici souvisejících nádob starořeckých, též na inventář funerálně krchovní, tedy že kvůli negramotnosti obecenstva musí být ona veřejná ryčnost volbě předcházející volební kampaně nejhlasitěji vyřvaná, prasečně ryčná, pochodová se zvonci a pokličkami, tedy sugestibilní až co možná k největšímu zblbnutí.

Občanská společnost.
Civil society.

Sázím ještě jednou jako nějaký repetent, tentokrát k bezprostřednímu porovnání slov pod sebou, s důrazem především na to, aby si porovnávající uvědomil všechny možné další české významy onoho slova civil.

Přičemž samo ono anglické civil ve smyslu, nebo překladu, jako občan, má ještě tyhlety následující významy, jež nabádám příště již nikdy nepominout, neboť upomínají, jak se, přes společnou řecko-latinskou civilizační tradici, v jednotlivých národně jazykových kulturních tradicích od začátku 19. století konstituovalo ono samo jako jakýsi jedinečný význam mající slovo.

Překlad výrazu občan
podstatné jméno
citizen - občan, státní příslušník
national - státní příslušník, občan
subject - předmět, téma, subjekt, obor, podmět, občan
inhabitant - obyvatel, občan

Poněvadž nejčastěji se v anglosaské tradici používá onoho významu citizen, jenž je v češtině chápan jako občan, a dokonce následně takto používán v názvu individuálního identifikačního a perlustračního průkazu, který se vztahuje k dotyčné osobě jako věcnosti, a nikoli k jakémusi jejímu stavu, dovoluji si ještě jednu zcela samozřejmou ilustraci.

Překlad výrazu city
podstatné jméno
město - city, town
velkoměsto - city

Pro tohoto, jenž obývá město, máme v češtině obsažen již od středověku výraz měšťan.

Marně jsem tedy nezdůrazňoval začátek 19. století, tedy dobu pouhých několik let po americké Deklaraci nezávislosti, stejně jako Velké francouzské revoluci, které vlastně jako první v novověku veřejně zvědomily onen stav občana.
Začátek 19. století byl ovšem i dobou počátku příští velké průmyslové revoluce, v níž nabyl rozhodující civilizační priority živel městský, proto se setkáváme s podobnou etymologií i v případě německého způsobu označujícího stavu občan, tedy bürger, popřípadě bürgersmann.

V téže době ve světem zapomenuté české kotlině ovšem ještě nezačalo ani české národní obrození, česky krkolomně česky mluvící obyvatelé byli plebejci, nevolničtí obyvatelé vesnic, osad a obcí.
Možná, že by alespoň těm chápavějším z dnešních kandidátů zřízenci v pražském Jazykovém ústavu ČAV poradili, zdali ono notoricky v Bohemialandu zneužívané slovo občan vzešlo z významu obec, anebo snad prostřednictvím stavu občina.

Bylo by tedy obzvláště civilizačně pozoruhodné, kdyby se hned ta nastávající zdejší parlamentní předvolební kampaň odbývala v podobě jakýchsi komorních přednáškových turné na obdobně zásadně podstatná sebeuvědomující se etymologická témata, jenomže kdepak, ne, ne, mezi ode věků notoricky věčnými chrapouny a vrahouny nemůže nedojít nežli na hole obnažené nože, notné býčí žíly a chlévsky znělé volské nadávky, kterým v plném znění rozumí každý zdejší jednotlivý negramot.

Dnešní kousek mé předvolební kampaně před takovou tupostí radši shrnu a vsypu do kornoutu ještě jedné související civilizačně-historické reminiscence, související s návratem jedné ze sov do dávných Athén, jejichž stav se překládává jako obec i město.
Městský stát a obec polis současně.

Obec i město, mezi jejichž občany, tedy démos, jenž je snad jako lid zdrojem vší demokracie i podle znění tuzemské ústavy, a nikoli tedy jacísi etymologicky zkreslení občané, mezi něž tenkrát antice ovšem navíc nepatřily ženy, otroci a cizinci - v Evropě se taková přirozená tisíciletá občanská eliminace žen udržela i po začátku stále ještě nedávného 20. století.


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama