QUO VADIS, DOMINE… (4.)

13. března 2017 v 11:47



Jelikož je mi známo, mohu srovnávat, a poté napsat zcela zřetelně: gramatická úroveň psané češtiny dnešních absolventů pražské Akademie výtvarných umění je na úrovni žalostně nižší, nežli bývala jejich kolegů před 100 lety.

Nato se prostřednictvím takto neblahého shrnutí vrátím do tamtěch císařských časů, neboť v nich se začalo konstituovat ono dnešní zdejší neporozumění, či dokonce přímo nerozumění, původnímu významu obsahu slova občan.

Pominu zcela jako slovní útvar dnešní státní hymnu, jež je pouhou šantánovou odrhovačkou, muzikálovým kýčem, řečeno dnešním příkladem, a radši se budu věnovat říšské hymně rakouskouherské, neboť žádný tuzemský historik se doposud nějak šířeji nevěnoval podrobnějšímu interpretačnímu rozboru.

Její melodie je odvozena z motivu jednoho kvartetu skladatele klasika Josepha Haydna.
Jako hymna zazněla poprvé v roce 1797, tedy v čase již vzpomenutých Deklarace nezávislosti a Velké francouzské revoluce, avšak slovo občan v ní nenajdete, to znělo tenkrát spíše na barikádách, nikoli ve dvorských komnatách, a podobně.

Poněvadž zdejší běžné neví, neboť hudba říšské hymny zůstávala stejná až do podzimu roku 1918, připomenu, a dodám, že s každým příštím panovníkem, císařem, se po jeho korunovaci měnil hymně text, nějak se v drobnostech aktualizoval, některá slova zmizela, a jiná přibyla.

V případě let mandátu prvních čtyřech císařů se v textu říšské hymny se slovem občan nesetkáváme, obdobně jako v případě té aktuální státní české, v případě Škroupova a Tylova šlágru divu není, kabarety, popřípadě operety, jako jiný výraz služkovství a plebejství s nádechem pachu kozlečího hnoje, slovo občan v jejich zábavové praxi neznají.

Teprve až po korunovaci Františka Josefa I., k níž došlo v revolučním roce 1848, se slovo občan ve zpívaném majestátu objevuje, v prvním verši třetí sloky, s pomyšlením na socialistické hnutí s jeho ideálem občanství či občanskosti na transparentech, které v Rakousko-Uhersku má nastat teprve až za čtvrtstoletí, zajímalo by mě ovšem přesné vročení dotyčné sloky do celku.

Čeho nabyl občan pilný
Vojín zbraní zastávej
Uměním i vědou silný
Duch se vzmáhej, jasně skvěj
Bože račiž přízeň dáti
Naší vlasti milené
Slunce Tvé ať věčně svítí
Na Rakousko blažené.

V jediné sloce obsaženy kompetence několika ministerstev smíchané s ideály, které lze tamtěm jen závidět, domyšleno, kdyby bylo nato rozpovídáno, následně vytištěno a svázáno, mohlo by se jednat o velmi vděčný volební program kterékoli ze zdejších politických stran, když jejich propozice takovou invenčnost až ve skutku osudovém smyslu postrádají.

Leč divu i v tomto příkladu není, neboť dnešní je určeno těm, kteří namísto toho, aby klopýtali a padali do kolen na barikádách, totéž činí při jejich dnešních víkendových výšlapech nebo bicyklistických vyjížďkách do příměstských hor.

Věkovité trvání C. K. Rakousko-Uherské říše tedy skončilo před stoletím na podzim osmnáctého roku zradou poddaných vůči Jeho Apoštolské Milosti Mocnáři. Za posledních 200 let zcela změněna již konstituční monarchie přestala právně i symbolicky trvat i s císařskou hymnou.

Pachuť onoho říšskou hymnou kýčovitě využitého, dokonce možná ideologicky záměrně zneužitého, slovo občan trvala však i nadále, jak mohu doložit nejméně 2 příklady, které mají pro mne výbušně aktuální vztah ke dnešku.

Připomenu, že kromě slova měšťan je ve slovní zásobě češtiny obsaženo i navenek velmi podobné slovo měšťák, tedy významem víceméně totéž, co šosák, patolízal, kolaborant, a podobně, a právě onomu kdykoli ochotnému poddanství z účelu prospěchářství zdejších se posmívali Voskovec s Werichem už samotným názvem jedné z her Osvobozeného divadla, jenž, odvozen ze zkorumpovaného dotyčného verše říšské státní hymny zněl: ČEHONA BYL OBČAN PILNÝ.

Vedle této tradice vždy ochotného českého čemukoli posměchu, tedy paralelně s ní, existovala za první republiky ještě jedna tendence, zřejmě původně Masarykova, slovně zhmotněna do názvu tehdejšího veřejného individuálního osobního průkazu, který se jmenoval OBČANSKÁ LEGITIMACE, když v tomto případě doporučuji si promrskat související etymologii onoho, legitimovat se; popřípadě legitimovat.
Stát to za něj neudělá, tady si skutečný občan musí pomoci sám.
Neboť se jedná o cosi obzvláště zásadního, tedy ontologický stav čehosi, mu láme páteř až do dneška.

Současní našinci totiž v naučeném bolševismu trvajícím nejméně málem už 70 roků nejsou vůbec ochotni, dokonce ne mentálně schopni pochopit, uznat, nebo představit si, že existují civilizace, v nichž osobní perlustrační či identifikační průkaz je čímsi dobrovolným, závisejícím na rozhodnutí dotyčného konkrétního jedince.
Býti zkolektivizován je výhodné, neboť přináší více času na mimopracovní rekreaci, zábavu, též na onu tak esemeskově mobilově řečenou pohodu.
Jsou státy, jejichž obyvatelé, nikým v jejich svobodě nerušeni, nepoužívají takové průkazy, aniž by k tomu byli kompetentními panovníky nuceni, už celá dlouhá staletí.

Žádalo by si cosi takového patřičně delší rozbor, zvláště pak, že k tématu prvorepublikových Občanských legitimací neexistuje žádná veřejně dostupná literatura, žádný odborný článek, každý kmenový bolševik moc dobře ví, proč.
Z toho mála, co o jejich existenci vím, mohu shrnout, že se jednalo o záležitost dobrovolnou, která byla výrazem čehosi jako fandovství s novým státem, v lepším případě vědomé oddanosti k němu.
Stejně tak projevem oné tak vypočítavě česky úskočné kalkulace, že se jejím prostřednictvím bude moci cosi rozkrást z veřejného.
Ještě nedávný Císař by zlodějny nestrpěl.

Proto nositeli Občanských legitimací bývali tehdy především zaměstnanci státu a jeho zákazníci nebo dodavatelé, nejčastěji příslušníci středních stříd a ne dělnictva nebo obyvatel venkova.
V národnostně smísených pohraničních oblastech státu se tento doklad používal pramálo, jeho nevlastnění sloužilo naopak jako manifestace odporu.

Pokud kdokoli začne celou záležitost sledovat obdobným pohledem, dojde mu, že samo slovo občan nemělo v takovýchto poměrech víceméně žádného autenticky žitého významu.

Vítězný Únor byl proto i takto, byť bezděčně, už dávno dříve připraven.


* * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 14. března 2017 v 10:16 | Reagovat

Líbí se mi moc tvúj název blogu. :) A to téma je super. Škoda, že už to nejde dát do rubliky téma týdne. :) Zasllouží si tto. :)

2 legalizaceslova legalizaceslova | 14. března 2017 v 11:01 | Reagovat

[1]: Jestli vás mohu poprosit, poskytněte tento svůj názor podatelně Městského úřadu v Českém Těšíně: epodatelna@tesin.cz . Pokud, děkuji až tu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama