QUO VADIS, DOMINE… (6.)

14. března 2017 v 13:28



Se slovem genocida, jak jeho, či jejímu, významu rozumím já, souvisí též jiná dvě česká slova, o nichž se cosi takového na první poslech nezdá, a každý zdejší gramaticky řádný vlastenčík by jim proto zcela oprávněně cosi sebeméně zločinného odmítal přisoudit.

Zrovnoprávnění.

Zestejnění.

Slovo první zjevně a povětšinou nerozporně souvisí s tím, co se nazývává demokracií v různých jejích skloňovaných formách.
A divu být nemůže, neboť významově, diváckou podobou, nebo i zněním, má velmi blízko ke slovu rovnost, jak jeho proklamativnost vlastně známe staletí prostřednictvím významové trojčlenky základního hesla Velké francouzské revoluce, jež se ihned každému připomene ve znění: Volnost! Rovnost! Bratrství!

Z takového, a doplnil bych, že zcela nezáludného, způsobu čtení rovnosti jednoho vůči druhému, navíc nadanými týmiž právy, nevzbuzuje název Občanský průkaz žádné námitky.

Kenkarta, německy Kennkarte, byla za časů Protektorátu průkazem k prokazování totožnosti, dokonce povinným natolik, že se o tom ve zdejších definicích ani radši nepíše - přičemž povinnost jejího nošení s sebou, neznámá za časů první republiky, měla za důsledek i zrušení nařízení, zákonů a předpisů souvisejících s institutem domovského práva vzniklého na staletí ještě za Jeho Milosti Císaře.
Přičemž se jednalo o cosi, co dneska na komunální úrovni až osudově ostudně chybí, tenkrát, v ještě nebolševicky rozumném dávnu, kdy svoboda nebyla ještě nahrazena glajchšaltujícím evidováním, takže pokud se kdosi přespolní hodlal usídlit v kterémsi městě nebo obci, museli tento jeho záměr schválit zastupitelé, a to dokonce až po několika letech veřejností sledovaného pobytu dotyčného.
Takže bylo jednoduše zabráněno nočním navážením sociálně málo přizpůsobivých osob, hromadně, způsobem jako tenkrát za Říše železničními genocidními transporty.
V našich ovšem časech v útrobách autobusů kterýchsi bezprávných napočítaných po čtyřiceti, ve prospěch starostova gangu zabývajícího se defraudacemi částek takzvané sociální pomoci ve prospěch dorovnání nákladů nájemného, ve výsledný však prospěch těch, kteří genocidně zločinnou privatizací předtím rozkradli veřejný městský bytový majetek.

Nešťastníky v noci takto přivezou jako kdysi v podpalubích otrokářských lodí, a ráno stačí jediný starostův příkaz, a už zkorumpovaně povolné úřednice fotografují, zapisují, vpisují do řádků evidencí, a takto zestejňují s rodilými místními takové, kteří zanechali kořeny svých kulturních i společenských původů a vztahů kdesi daleko jinde natolik, že se s novým místem jejich pobytu již nikdy příště nesmíří.

Vývoj, nebo dokonce rozvoj, v takovýchto poměrech je nemožný, zcela zmarněných 27 let v místě, které v roce 1908 navštívil občany v dobrovolně shromážděných davech nadšeně vítaný Císař, a v němž jsem se kvůli takovýmto vzpomínkám na budoucnost rozhodl s nejvyšší mi možnou rázností kandidovat, je tohoto nejlepším dokladem.

Pokud je ještě vrátím do časů Protektorátu, jenž se ovšem v mnou žitém městě děly odlišněji, neboť ve správním rámci Großdeutsches Reich, ono německé slovo, podstatné jméno, a tedy pojmenování, v městě Teschen tehdy používané ve znění gleichschaltung, označuje či zahrnuje i významy jako sjednocení nebo usměrnění, včetně onoho zestejnění vytknutého v úvodu.

Na ideologické těsto dovolující aklamativní upečení příštích Občanských průkazů bylo tedy zaděláno i podle ještě jiného receptu.


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama