QUO VADIS, DOMINE… (7.)

15. března 2017 v 10:52



Poněvadž vnější vizuální pestrost mých blogů je prozatím mizerná, samá tatáž písmena pořád za sebou v jednom případnými zevlouny pomíjeném stylistickém stylu, dovolím si tedy organickou vsuvku, ojedinělou ovšem na dlouhý zas čas mého příštího kandidátského období.

> Komu: Jaromíra Gorecká epodatelna@tesin.cz
> Datum: 09.03.2017 07:33
> Předmět: Re: Sdělení k oznámení vaší kandidatury do nejbližších komunálních voleb
>
Děkuji, paní Gorecká, za zaslané materiály -- poslouží mi.
Třebaže se komunální volby budou konat až v příštím roce, začnu sbírání potřebných podpisů již co nejdříve -- a proto k podpoření jeho účelu posílám přílohu a žádám, aby i s oznámením mé kandidatury byla otištěna v nejbližším čísle zpravodaje českotěšínské radnice, který dochází do všech domácností.
Děkuji.
Lojkásek.


K odeslanému mohu po týdnu dodat, že můj kandidátský pokyn jistě nebude v prostředí genocidně zločinného státu splněn, a tak se místní k mému neprospěchu nedozvědí, že nebýt ustanovení pro mne velmi nepříjemného lustračního zákona, povinnost předložení lustračního osvědčení bych v příštích časech plnit nepotřeboval, když jako Nepřátelská osoba jsem StB, jednou ze složek tohoto genocidně zločinného státu, veden jako svého druhu lump již dostatečně dlouho, tedy málem půlku délky mého života.

A tak mě obvykle rozesmává, narazím-li občas na zvuky jakési internetové kampaně podmíněné účastí členů a příznivců zdejší Pirátské strany, jež se týká různých těch čipů a ohrožování tělesných osobních svobod, stručně shrnuto. Ony jejich všechny protesty a obavy, které se na pohled jeví jakže výsostně demokratické, se odvozují ze souslednosti, že zdejší jen papouškují nebo polykají do volat zprostředkovanou nerozžvýkanou rozmíchávatelnou instantnost práškovitých žmolků čehosi, co vzniklo ve zcela jiném civilizačním prostředí, s naprosto zásadně zcela jinou praxí pojetí osobní identity, průkazů totožnosti nebo individuální svobodnosti. Co je něčím tam, není tímtéž tady, poněvadž pokud se jedná o analogie, jsou vždy založeny na čehosi stejnosti, takže postiženi nevědomím dějinnosti způsobů i pojímání mezí vlastní identity, které jsou zcela k neporovnání, slouží jen za prapory kampaní vyhlášeně výkonných sovětských špionážních služeb.

… se píše, že smyslem socialistického zřízení je uskutečňovat neintegraci člověka, jemuž je zaručen statut občana. Občan, to bylo kdysi slavné, revoluční slovo. Označovalo člověka, nad nímž nemohl nekontrolovaně panovat, jemuž bylo možno pouze šikovně vládnout, aby měl dojem, že si vládne téměř sám.

Občan, to bylo kdysi slavné, revoluční slovo.

Vytknul jsem zásadně znějící větu, a ponechal bez opravy v ní vynechané slovo nikdo (popřípadě stát) i znění výrazu neintegraci, tedy víceméně druh onoho přeřeknutí všimnutého si již Sigmundem Freudem; ponechal jsem tedy přebreptnutí, abych doložil, jak je nebezpečné cokoli odvozovat od, nebo z, materiálů uveřejněných na internetu, a že též jsem líný vstávat a jít se podívat do knihovny v předsíni, nechávám tak.

Projev Ludvíka Vaculíka, komunisty již z 50. let, patřil k těm nejzásadnějším projevům proneseným na sjezdu spisovatelů v 67. roce, který byl startem zdánlivého konce stalinismu nastalým potom zjara o rok později.
Je ovšem zajímavé, možná dokonce i signifikantní, že Ludvík Vaculík, autor pozdějšího fejetonu o zelené stokoruně s portrétem Klementa Gottwalda, a pospolu s ním ani jiný český intelektuál, se tématem o/Občanských průkazů nikdy nezabýval, jak je jich jejich stalinismus samozřejmý, dokonce nad veřejnou poznámku jednoho švédského emigranta vůbec nikdo - proto nenajdete jediný odborný článek, natož studii, trvající genocida zde všem vyhovuje, pominu-li některé mukly v 50. letech, kteří trhali, nebo sebe, který jej v jednom pouhém exempláři před pár roky odevzdal státu nazpátek.

A v takovémto prostředí posedlém démonem souhlasu, tedy s použitím fráze autorství Dominika Tatarky, jsem si onehdy předminulou sobotu vyšel vyřídit bez patřičně nutného průkazu důchodcovskou slevu na jízdné vlaky Českých drah, neboť přesně ode dneška za čtyři týdny mi bude číslem 70.
Hned jsem hledal srovnání - a nedivím se, že ono, a jakže patřičné, mi hned vytanulo.
Vždyť třeba Velké říjnové socialistické revoluci, která se bez občanů také obešla, bylo obdobných sedmdesát přesně ještě v tamtom roce 1987, všichni jste, jářku, její slavné jubileum tenkrát slavili!


* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama